Vyhoďme ho z kola ven
Nestačí. Vysvětlím to názorně.
Představte si, že jedete autem po silnici pro motorová vozidla, ale tentokrát budete zažívat stejné věci jako cyklista na značené cyklostezce.
Připraveni? Dobře, právě jste se rozjeli. No, tak rovnou dupněte na brzdu, protože přímo uprostřed silnice opevněny vozovou hradbou kočárků stojí tři ženy v družném hovoru. Zastavíte. Zatroubíte. Nic. Zkusíte je objet. Na silnici není moc místa, a i když to vezmete přes škarpu, všimnou si vás. Pohrdavě si vás změří a jedna z nich sykne: „Nás rovnou přejeď!“
Odoláte tomu pokušení a jedete dál. Už tam skoro dáváte dvojku, ale náhle vidíte, že se přímo proti vám po silnici hrne dav lidí. Říkáte si, že snad udělají na silnici vašemu autu aspoň trochu místa. Neudělají. Musíte to vzít přes chodník. Tam už na vás ale čeká důchodce v právu. Kopne vám do auta: „Co jezdíš po chodníku, ty grázle, to ti nestačí silnice!“
Vrátíte se na silnici, ale na kola se vám namotají vodítka na psy, jejichž majitelé na vás cosi štěkají. Snažíte se odtamtud vymotat, šlápnete na to, ale vzápětí to zabrzdíte těsně před děckem, které se na vozovce právě rozvalilo na protest proti nějaké rodičovské křivdě. „Seš normální? Já tě zmaluju, ty parchante,“ řve otec dítěte.
Chvíli trvá, než pochopíte, že to říká vám. Ujíždíte před spravedlivým hněvem a ještě párkrát od někoho zaslechnete: „Co tady jezdíš, hergot!“ Nakonec vám to nedá, a tak zastavíte, vystoupíte z auta a řeknete: „Ale vždyť je to značená silnice pro auta, proboha!“ A nejspíš uslyšíte něco jako: „Hele, nebuď drzej, nebo na tebe zavolám policajty!
