A nejde zdaleka jen o sbírání příběhů, které se dochovaly v ústním podání. Například hospodářská situace města před staletími se dá posuzovat podle účetních záznamů z hostince z té doby. Nebo podle toho, kolik měl hostinský k dispozici nádobí a jak velký obnos musel platit za soudek piva.
O poměrech ve městě promlouvají i údaje o zavírací době. A také se můžeme leccos dozvědět o osobnostech, které v hostinci složily znavená těla. Třeba takový Wolfgang Amadeus Mozart. O tom, že skladatel pobýval nedaleko olomoucké katedrály, se všeobecně ví. Už méně známá je historka o tom, kterak se ubytoval v domě, v němž dnes na Dolním náměstí sídlí Hanácká hospoda. Jeho otec Leopold si v dopisech stěžoval, že nocleh ve vlhkém pokoji nestál za nic, hlavně kvůli zimě. A když hosté požádali personál o trochu tepla, udělala kouřící kamna v mžiku z ubytovacího místa udírnu.
Usednete-li, milé čtenářky a vážení čtenáři, do restaurace, nikdy zkrátka nemůžete s jistotou vědět, kdo všechno kdy seděl na vašem místě a popíjel zde medovinu ze džbánu. Mohli to být třeba panovníci. Bohužel zdaleka ne vždy je místo, kde usedlo na lavici vznešené královské pozadí, k nalezení. To je třeba případ jedné olomoucké krčmy, kterou společně navštívili rakouský císař František a jeho ruský protějšek Alexandr. Na jejím místě teď stojí moderní sídliště.
Naštěstí se památek, kde dějiny poskočily notný kus dopředu, dochovalo pořád dost na to, aby vydaly zajímavá a leckdy i dobrodružná svědectví o královraždě, válečné poradě nebo volbě panovníka. A o pocitech radosti i hrůzy, jež se při následných debatách vznášely nad hospodskými stoly.
