Vynálezci dnešní doby, to jsou jsou tvůrčí vědci a konstruktéři

Člověk je od přírody tvor zvídavý. Touží po pokroku. Přijít s převratnými myšlenkami. Vymyslet něco, co lidstvo posune zase o kus dál. Ani v Pardubicích není o vynálezce nouze.

Rozcuchaný muž pobíhající mezi zkumavkami si zuřivě zapisuje do svého sešitu. Takhle si většina lidí představuje vynálezce. A jaká je realita?

„Je to blázen,“ říká s úsměvem žena Zdeňka Švédy, podnikatele z Dašic. Na první pohled není na jejím manželovi nic zvláštního. Po chvíli je jasné, že je to muž zapálený pro svou práci a nechce ustrnout na jednom místě. Snaží se vymýšlet stále nové a nové věci.

„Pořád musíte jít dál, nebo vás konkurence převálcuje,“ vysvětluje Švéda. Jeho firma vyráběla nejrůznější regály. Dostala zakázku od velké mezinárodní firmy, která chtěla všechno rychle.

„Snažili jsme se vyhovět. Opustili jsme starý systém a vymysleli něco jako stavebnici Merkur pro dospělé. Mnohonásobně to urychlilo montáže. Umíme z toho udělat prakticky cokoliv,“ říká Švéda. Protože pracuje v oboru, kde by nebyl problém jeho nápad napodobit, vedla další cesta do patentového úřadu.

„Nejsou to klasické patenty, ale užitné vzory. Chráníme si své know-how. Osvědčilo se to. Jeden bývalý zaměstnanec se snažil naše vzory okopírovat. Ochrana se nám vyplatila,“ uvádí Švéda. Na vývoji pracuje dál. S týmem konstruktérů se snaží svůj stavebnicový systém zdokonalit a každou novinku si nechá pro jistotu okamžitě zaregistrovat.
Kouzelný obvaz

Univerzita Pardubice má výzkum přímo v popisu práce. V současnosti je vlastníkem patnácti českých patentů a dvou užitných vzorů. Jde o vynálezy, co se uplatnily například v automobilovém průmyslu, tiskařství nebo v medicíně. Na jeden z takových objevů se redaktoři Sedmičky zajeli osobně podívat do ústavu organické chemie a technologie.

„Jedna z mnoha věcí, na které pracujeme, je vývoj hojivého vlákna,“ ukazuje v laboratoři vzorky Radim Hrdina. Speciální vlákno má zkrátit léčbu rány o polovinu. Přímo na tomto projektu ústav pracuje dva roky.
„Nejdřív musíme mít jistotu, že materiál, ze kterého vlákno vyrábíme, má hojivé účinky. Abychom tu nespřádali něco, co nebude fungovat. To se testuje na myších na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové,“ popisuje postup Hrdina. Když všechno funguje, začne se zkoušet spřádání vlákna, což také není jednoduché. Z některých léčivých roztoků to jde, z jiných zase ne. Další krok je udělat obvaz. Poté přichází další test, jestli se zpracováním nezničily léčivé účinky.

„Hodně to pomůže lidem s cukrovkou, protože se jim špatně hojí rány. Nebo třeba vojákům v terénu v Afghánistánu,“ uvádí Hrdina.

Nechat si patentovat svůj vynález nemusí být vždy nejlepší tah. Je potřeba zvážit všechny okolnosti. „Některé firmy raději zvolí strategii, že o všem pomlčí. V momentě, kdy máte patent, stává se z toho veřejná věc. Ostatní si to mohou přečíst, nechat se inspirovat a pokusí se vyvinout něco podobného,“ říká Radim Hrdina z Univerzity Pardubice. Škola dá někdy přednost publikování svého výzkumu v zahraničním časopise.
„Když se o tom napíše, nikdo jiný si to nemůže patentovat. Ovšem, může to začít vyrábět,“ dodává Hrdina. Je tu ještě jedna věc. Patent stojí peníze. Může to být patent český, evropský nebo světový.

„Je to dost finančně náročná záležitost. Pokud chcete dělat evropský patent, dáte za to miliony,“ říká podnikatel Zdeněk Švéda a chválí Patentový úřad v Hradci Králové s tím, že svou práci dělá kvalitně jak po právní, tak technické stránce.

„Přijmeme přihlášku a podrobíme ji zkušebnímu řízení. Prozkoumáme, zda jde skutečně o novinku. Musí to být řešení, které je nové,“ vysvětlil patentový zástupce Jan Brykner. Potvrzuje, že dnes vznikají vynálezy převážně v moderně vybavených firmách, laboratořích či technologických centrech.
„Přicházejí i kutilové, ale většinou jde o drobné věci a často jim musím říci, že s tím těžko prorazí,“ říká Brykner.