Výprava má za sebou první noc v Base Campu

„Máme za sebou první noc v této výšce a komfort soukromí osobního stanu Husky Fighter, kde jsme se už pěkně zabydleli. Na treku jsme totiž spali společně. Když někdo začal chrápat, tak dostal štulec loktem do žeber. Nejvíce to schytával Miska, a když ležel uprostřed, tak zleva ho masíroval Radek a zprava to schytával ode mě,“ vtipkuje předseda Horolezeckého oddílu Frýdek-Místek Libor Uher.
Horolezci už pociťují nadmořskou výšku 5000 metrů.
„V hlavě nám permoníci začínají vyťukávat známou melodii v rytmu tepové frekvence,“ dělí se o své dojmy Uher.
Trek dlouhý 125 kilometrů zvládla výprava hodně rychle. „Musím přiznat, že tak rychlý a bezproblémový přesun do základního tábora se vším tím nákladem jsem ještě nezažil. Vždyť před týdnem jsem teprve nastupoval do opožděného rychlíku ve Svinově a teď už hledíme do úžasné tříkilometrové stěny našeho očekávaného prvovýstupu na Gasherbrum I.,“ popisuje rychlý sled událostí devětatřicetiletý rodák z Frýdku-Místku.
Jednasedmdesát výškových nosičů podalo heroické výkony.
„Vynesli přes tunu materiálu do pětitisícové výšky v rekordním čase. Navíc s velmi skromným vybavením bez vibramových bot v gumových trepkách, žádné goretexové bundy a péřové spacáky! Je to nepopsatelné, jak kluci nocují na kousku karimatky pod igelitem a přikrytí obyčejnou dekou,“ žasne nad jejich výkony Uher.
Všichni členové výpravy jsou v naprostém pořádku. „Je perfektní, že za devět dní z domu jsme pod kopcem bez žádných větších ztrát a všichni v pohodě. Nezvládl to pouze náš styčný důstojník HEBET, kapitán pákistánské armády, který začal kolabovat už pod Concordii a tady z BC už musel sestoupit dolů, protože byl úplně na kaši a začal mít problémy s výškou,“ konstatuje Uher.
Z treku do základního tábora si Uher nejvíce pamatuje pátou, předposlední etapu.
„Procházeli jsme přes Concordia camp, odkud lze poprvé spatřit druhou nejvyšší horu světa K2. Neustále jsme nervózně vykukovali přes levé rameno a čekali, kdy se nám poprvé zjeví ta překrásná pyramida, před kterou snad každému spadne čelist a sevřou se svěrače v zadnici,“ usmívá se Uher, který se neubránil slzám, když si vzpomněl na tři roky starý výstup na K2. „Znovu jsem ji poděkoval, že mě nechala podívat se z jejího vrcholu a hlavně že mi dovolila sestoupit dolů a nenechala si mě u sebe,“ popisuje své pocity Uher, který za tehdejší výstup získal titul Sportovec Moravskoslezského kraje.