Výroba vína byla zlatý byznys
Osmdesátá léta byla pro vinaře na jižní Moravě zlatou érou. Na víně se dalo zbohatnout. Kdo nebyl líný chodit do vinohradu, mohl si za pár let za peníze z hroznů ušetřit na dům. Malé vinaře podporovaly i velké vinařské podniky, kterých bylo v té době na Břeclavsku a Hodonínsku hned několik.
Mezi nejznámější patřily Moravské vinařské závody ve Velkých Pavlovicích. „Podnik tehdy zaměstnával asi dvě stě lidí. Další provoz, který pod něj spadal, byl ve Velkých Bílovicích. K tomu měly vinařské závody ještě dalších pět středisek v Zaječí, Přítlukách, Kobylí, Kloboukách a v Pouzdřanech,“ vyjmenoval bývalý ředitel závodů František Hromek.
Moravské vinařské závody měly tehdy skladovací kapacitu dvacet milionů litrů vína. Z toho se patnáct milionů litrů lahvovalo a zbytek se rozvážel v cisternách po celé republice. Do zahraničí vinaři v osmdesátých letech nevyváželi. Dovážet víno bylo možné, ale bylo nutné vyhovět přísným normám.
„Velké vinařské závody vykupovaly hrozny a víno také od záhumenkářů. Každému, kdo tehdy pracoval v zemědělském družstvu, dali komunisté k dispozici malý pozemek, na kterém si mohl hospodařit,“ dodal Hromek.
Malí vinaři si díky tomu na pěstování hroznů a výrobě vína slušně přivydělávali. „Jen díky vinohradu jsme si mohli postavit dům a během několika let zaplatit půjčky. Dneska je situace opačná. Výkupní ceny hroznů jsou pro malé vinaře likvidační,“ myslí si například Marie Osičková.
Mezi největší podniky před revolucí patřily Moravské vinařské závody v Bzenci, Vinné sklepy ve Valticích nebo Templářské sklepy v Čejkovicích.
