Pokud chcete opravdu přesné hodiny, musíte si pořídit ty atomové. V závislosti na použitých prvcích dokážou fungovat klidně i několik desítek milionů let, aniž by se začaly zpožďovat – ovšem vědcům je to pořád málo.
Současné atomové hodiny spoléhají zejména na cesium či rubidium. Výzkumníci z Centre for Quantum Technologies (CQT) v Singapuru však nyní došli k závěru, že mnohem lepší volbou by mohlo být lutecium.
Tento poměrně vzácný prvek je prý nejen mnohem stabilnější, ale nabízí i vyšší přesnost. „Já bych ho nazval špičkou ve své třídě,“ konstatoval hlavní badatel Murray Barrett.
Velkou výhodou lutecia je, že změny tlaku či teploty na něj mají jen minimální vliv. Právě tyto environmentální faktory jsou zodpovědné za to, že hodiny řízené kmity krystalu křemene se postupně zpožďují – a mohou mít dopady (byť jen velmi malé) i na hodiny atomové.
Další studie navíc ukázaly, že lutecium může být zabudováno do atomových hodin stejným způsobem jako ytterbium. Z toho plyne, že případný upgrade by neměl být příliš komplikovaný.
Proč už se tedy lutecium k danému účelu dávno nevyužívá? Hlavním důvodem je skutečnost, že práce s ním není zrovna jednoduchá. K eliminaci určitých zdrojů potenciálních nepřesností je totiž zapotřebí speciální technika, kterou prý v současnosti disponuje pouze tým z CQT. „Nevidím to jako příliš technickou, obtížnou věc, ale myslím, že lidé čekají na to, až uvidí, jak to funguje,“ uvedl Barret.
