Vznik Československa? Pro Vary zlý sen
Tři staletí žili karlovarští obyvatelé spokojeně pod habsburskou nadvládou. Město začleněné do Rakousko-Uherska vzkvétalo. V roce 1918 měly lázně jen o něco málo méně obyvatel než teď. Devětadevadesát procent byli Němci.
Nadšení, to bylo to poslední, co bezmála všichni obyvatelé Karlových Varů 28. října 1918 při vyhlášení Československé republiky cítili. A československá vláda v Praze? Co jim do ní bylo. To přece nebyla jejich vláda.
Spolu s tím, jak se na lidech a životě města podepsala světová válka, v pořadí první, byl to pro zdejší lidi opravdu mizerný podzim.
„Nastala tu velmi složitá politická situace. Nejen v Karlových Varech a na Karlovarsku, ale obecně v pohraničních oblastech, kde žili především Němci. 29. října 1918 se sešli ve Vídni němečtí poslanci z Čech a prohlásili pohraniční území Československé republiky osídlená Němci za autonomní provincii Deutschbšhmen, jež deklarovala právo na sebeurčení zdejšího německého etnika. Tento útvar se měl stát součástí uvažovaného takzvaného Německého Rakouska,“ vysvětluje historik Stanislav Burachovič.
Křeččí zájezdy
Karlovy Vary se po správní stránce chtěly od nově vzniklého státu zcela odtrhnout. Den před vyhlášením republiky vznikla ve Varech Německá národní okresní rada a 30. října vydala výnos, podle kterého neměla nařízení československé vlády na území Karlových Varů platnost. Lázeňské město rada prohlásila za součást provincie Deutschbšhmen.
„V roce 1918 se v Karlových Varech žádná velká demonstrace neodehrála. Městská rada dostala od vlády důrazné varování, aby udržela situaci pod kontrolou, jinak že zasáhne státní moc. Starosta Hermann Jakob důrazně upozorňoval všemi prostředky, aby občané zachovali klid. Nálada byla ale velmi rozjitřená. Aby se vášně zklidnily, vyslala československá vláda do pohraničí různé ozbrojené oddíly. Karlovy Vary takto obsadil 12. prosince podplukovník Slezáček s 35. střeleckým plukem. Teprve potom se tu všechno zklidnilo,“ pokračuje historik.
V Karlových Varech bylo zřízeno velitelství četnické stanice a rovněž zde byl kontingent vojáků československé armády.
Po materiální stránce obyvatelé v důsledku války strádali. Z nedostatku papírových platidel začaly Vary vydávat 4. prosince vlastní nouzové peníze. Podle jedné verze, kterou lze považovat za věrohodnější, peníze na území města skutečně platily. Podle jiné verze došlo pouze k jejich vytištění a do oběhu se nikdy nedostaly.
Zásobování bylo katastrofální. „Obyvatelé města se snažili přežít tak, že jezdili na venkov. Tam přece jen lidé měli záhumenek, nějaké slepice, králíky, kachny. Strašně se šmelilo, z venkova se městští lidé snažili propašovat kdeco OE vejce, maso, máslo. Na horním i dolním nádraží byly hlídky finanční stráže, a kdo měl nápadný bágl, hned ho kontrolovali. O tomto šmelení existuje celá knížečka, kterou napsal karlovarský národopisec Josef Hofmann. Němci tomu říkali hamsterfahrten (hamster - německy křeček, také mamonář, fahrten - zájezdy). Hofmann popisuje svoje zážitky, jak také jezdil pro jídlo a jak se vyhýbal finančním strážím,“ vypráví Burachovič.
V roce 1919 zorganizovali Němci na celém území Deutschbšhmen na 4. března velkou demonstraci. Mottem bylo právo na sebeurčení. S demonstranty se ale dostalo do křížku četnictvo a armáda. Došlo ke krveprolití. Výsledek byl tragický - čtyřiapadesát mrtvých Němců v celém pohraničním pásmu. Z toho šest v Karlových Varech.
Ke střetu došlo u hlavní pošty, kam průvod dorazil z Divadelního náměstí. Z obrovského davu vyletěl proti četníkům a vojákům kámen. Začala střelba. „Byl to hrozný začátek pro soužití Čechů a Němců. Když se pak později chopili moci nacisté, využili „marketingově“ této tragédie a udělali ze 4. března den mučedníků,“ říká Burachovič.
V průběhu dvacátých let si zdejší obyvatelé postupně oblíbili T. G. Masaryka, který zde v rozmezí let 1923-1933 pobýval osmkrát. Postupně se upravující soužití Čechů a Němců ale zcela zničil nástup nacismu.
