Vzpomínky na povodně v roce 2002

S obavami sledovala koncem týdne stoupající hladinu Berounky Jitka Michalová. Vybavila se jí totiž velká voda, která zaplavila Beroun před devíti lety. V jejím domě tehdy bylo od sklepa čytři a půl metru vody.
„Vzpomíná se mi na to dost těžko, protože to byl opravdu hrozný zážitek. Hlavně jsme si mysleli, že nás město bude zavčasu a pravdivě informovat, a to se tenkrát nestalo,“ říká Michalová, kterou ve čtyři hodiny ráno vzbudil evakuační tým.

„Do té doby vedení města lidi uklidňovalo, že přijde maximálně dvoumetrová vlna. Ta by například dům, ve kterém bydlím, vůbec nepostihla. Realita byla ale úplně jiná,“ vypráví Michalová. Nedovedla si prý ani představit, co nakonec velká voda napáchá. „Když jsme se vrátili domů, život se nám obrátil úplně naruby. Kdo to nezažil, nemůže to pochopit,“ míní sedmadvacetiletá žena.

Povodeň poškodila celý dům, ale také zahradu, která byla zanesená bahnem a jeho odstranění nebylo jednoduché. Kromě toho, že rodina přišla o řadu cenných věcí, voda zničila například všechny fotografie, jejichž hodnota se nedá vyčíslit. Dům se stal obyvatelným až po roce a čtvrt.

„Nejhorší bylo, že když jsme něco zachránili, tak nám to lidi stejně nakonec ukradli. Voda totiž zničila vstupní dveře, a tak byl dům otevřený pro všechny,“ dodává Jitka Michalová. Doufá, že už nic podobného nikdy nezažije.