Počet miminek, k nimž se jejich rodiče nehlásí, v Opavě podle ředitele Dětského centra Čtyřlístek Petra Fabiána, stoupá. Vloni jich bylo více než sto. Tento osud potkal i první dítě zachráněné v opavském babyboxu. Zdravotníci v něm našli novorozenou holčičku. Její hospitalizace a následný pobyt v dětském centru Čtyřlístech však trvaly jen pár týdnů. Magdalenka, jak ji pojmenovali zdravotníci po ošetřující sestřičce, už je doma u nových rodičů. „Má novou rodinu, před několika dny od nás společně odešli,“ potvrdil Fabián.
Lidé z krajského odboru sociálních věcí vybírali mezi čtyřmi rodinami. Podle vedoucího odboru Daniela Rychlika je hledání rodiny v podobných případech složitější. Miminka z babyboxu mají někteří z žadatelů obavy přijmout.
„Nejistoty, spojené s absolutním neznámem kolem dětí odložených v babyboxu, a riziko, že se najde biologický rodič, který by mohl chtít dítě zpět, jsou komplikacemi při hledání náhradních rodičů pro tyto děti,“ uvedl Rychlik.
Holčička se ocitla v babyboxu pouhé tři hodiny po svém narození. „Byla zdravá, čistá a měla i správně odstřihnutý pupečník,“ uvedla primářka dětského oddělení opavské nemocnice Dagmar Prejdová.
Noví rodiče si holčičku mohou nezrušitelně osvojit, až když oslaví první narozeniny.
Děti z Opavy adoptují i Dánové
Dětské centrum Čtyřlístek, to je barevný svět. Oddělení žabiček či sluníček, pestré stěny, hračky, dětské postýlky. „Čísla oddělení jsme zrušili už před lety, stejně jako bílé stěny,“ říká ředitel Petr Fabián.
Zastavuje se na oddělení novorozenců. „Tahle holčička je tříkrálová. Je neuvěřitelně drobná,“ sklání se nad jednou z postýlek. Týdenní miminko v růžových dupačkách se akorát protahuje. „A tenhle chlapeček se narodil na Nový rok. Oba mají stejný osud jako Magdalenka, zůstali bez rodičů,“ pohladí barevný uzlíček ve vedlejší postýlce.
V čele Čtyřlístku Fabián stojí už šestý rok. Pomáhá děti vracet do rodin. Zatím se to vždycky povedlo.
Jaké jsou osudy dětí, o které se staráte? Některých se matky rozhodnou vzdát před porodem a po šestinedělí rozhodnutí potvrdí, jiné podepíšou souhlas s adopcí po porodu. Ženy u nás rodí utajeně a máme i případy, kdy maminka v nemocnici porodí, za dva dny podepíše revers a už se pro miminko nevrátí. Starší děti přicházejí na zásah sociálního odboru nebo upozornění sousedů, prarodičů, školy nebo lékaře. To když je podmínky, které mají doma, ohrožují. Ale většina z nich se po čase vrátí do biologické rodiny.
Co je u vás čeká? Musíme je připravit na to, aby byly schopné přijmout rodičovskou vazbu. Nosíme je, hýčkáme, mazlíme se s nimi, dáváme kojenecké masáže. Abychom zachovali emoční vazby, střídají se u nich jen čtyři lidé. Ale rodiče jim nesmíme nahrazovat. Je důležité se s nimi pak rozloučit, aby přijali, že odcházejí do nové rodiny.
Jak? Když dítě přechází z jedné fáze do druhé, potřebuje hračku, zástupný symbol, že něco končí. I miminko vnímá, když se s ním někdo loučí a dává jej někomu jinému. Přitom mu dá tento zástupný symbol, hračku, která jej celou dobu provázela.
Najdete rodinu pro všechny opuštěné děti? Někdy si děláme legraci, že nejvíc frčí modrooké holčičky. Ale není to tak. Když rodiče poprvé popíšou, jaké dítě by si chtěli osvojit, chtějí miminko bez postižení, majoritního etnika. Když pak chodí po dětských centrech, zjistí, že i tříleté dítě je svým způsobem ještě miminko, a parametry posouvají. I děti s mentálním postižením se dají umístit.
Děti z Opavy adoptují i rodiče v zahraničí? Nejčastěji z Dánska a Švédska, zhruba jedno až dvě ročně. Ale až když pro ně nenajdeme rodinu u nás. Do Dánska jsme teď umístili chlapce se speciální dietou. Trpěl fenylketonurií, musel jíst speciální potraviny v přesné gramáži. Dieta se nesmí porušit, jinak dojde i k poškození mozku. Bezlepková je proti tomu legrace. Na to si málokdo troufne.
Máte informace o jejich dalším osudu? V severských zemích je pořád sledují a co půl roku nám posílají fotky. Na kořeny dítěte kladou velký důraz. Rodiče mu přijedou ukázat, odkud si ho vzali, kde se narodil, odkud pochází. Je to pro ně důležité. Letos se přijela podívat rodina s už dvanáctiletým synem.
Aby si rodiče a dítě vytvořili vztah, tráví spolu čas v prenatální místnosti. Je jediná v republice? Neznám žádnou jinou jinde v Evropě. Simuluje dělohu i s tlukotem srdce. K tomu si každý může zvolit intenzitu světla, relaxační hudbu. Vztah dítěte a mámy se tvoří už v prenatálním období, zvuk srdce je náš první vjem a velmi působí. Výzkumy třeba ukázaly, že když je dítě v těhotenství v agresivním prostředí, natáčí se zadečkem dolů, aby bylo hlavičkou co nejblíže srdci matky.
Působí místnost i na dospělého? Ano, mámu a její vztah k dítěti to taky změní. Pro každého z nás je srdeční echo prvním vjemem, působí podprahově. Můžeme díky tomu úplně přepsat problematickou vazbu mezi dítětem a matkou.
