Z cyklisty je stříbrný kanoista

Na to, že Vladimír Vala vozí pravidelně medaile ze světových akcí, si už minimálně sportovní publikum zvyklo. S podobným střádáním pozvolna začíná i jeho syn Matěj. Na nedávném mistrovství světa ve sjezdu na divoké vodě v Opavě vybojoval v kategorii juniorů stříbro.
Na další takhle výrazný úspěch si ale bude muset počkat. Přesto, že se dokázal prosadit za krátkou dobu. Ke kanoistice přešel z cyklistiky zhruba před rokem. Letos končí mezi juniory, ale skok mezi dospělé je náročný.
„I mistr světa v juniorech je rázem v seniorské kategorii téměř nula,“ říká Vladimír Vala. I když on je zrovna výjimkou. S kanoistikou začal v šestnácti letech a v devatenácti byl už v reprezentaci dospělých.
O to spíš si Matěj cenný kov mezi juniory užívá. Získal ho v kategorii hlídek, kdy za sebou jedou tři lodě. Časomíra se zastaví až po průjezdu poslední z nich. V té seděl právě on. Do závodu na šestikilometrové trati dal všechno.
„Když jsem vyčerpaný padl v cíli a dozvěděl se o stříbru, byla to neskutečná radost,“ popisuje Matěj své pocity.
Nyní je ještě víc motivovaný trénovat. Cyklistika v něm rozvinula vytrvalostní schopnosti, ale potřebuje získat víc síly od pasu nahoru. Jinak je pro něj stěžejní neustálé pilování techniky.
„Chybí mi spousta let dřiny. Makám sice v posilovně, ale v technice na lodi to bude ještě tvrdá práce,“ přiznává Matěj a trochu ho mrzí, že s kanoistikou nezačal dřív.
Podle jeho otce se všechny handicapy dají dohnat, nebo nahradit jinými dovednostmi. Hlavní je ale chuť něco dokázat. „Ta mi nechybí. Chci se teď věnovat jenom singlu. Jezdit české poháry a pokusit se podle možností prosadit na mistrovství republiky,“ doufá Matěj. Vladimír Vala synův záměr schvaluje. Začínal jako skvělý singlista. Jenže už řadu let reprezentuje Slovensko s Jaroslavem Slučikem v deblu. Letos vyhráli mistrovství Evropy v dlouhém sjezdu na řece Ibar v srbském Kraljevu. V německém Augsburgu se ve sprintu v týmech stali světovými šampiony.
„Je štěstí, že jsme si tak porozuměli. Najít k sobě dobrého parťáka není v deblu samozřejmost,“ chválí si Vala starší.
Se Slučikem touží u vrcholové kanoistiky ještě vydržet. K datu s magickou trojkou.
V roce 1983 jel každý z nich své první mistrovství světa, o deset let později spolu poprvé usedli do lodi na světovém šampionátu. „V roce 2013 nám bude padesát let, takže by naše loď měla v součtu stovku,“ počítá Vala. I když rázem zvážní. Plány se totiž odvíjí od sumy sehnaných peněz na sezonu.
„Snad nám vyjde start na mistrovství světa v La Plagne příští rok. Je tam asi nejkrásnější trať. Chtěli bychom se na ní zase poprat o zlato. Nic jiného nebereme,“ směje se na závěr Vala.