Z Karviné vyrazili do světa. Za prací, za sluncem nebo láskou | E15.cz

Z Karviné vyrazili do světa. Za prací, za sluncem nebo láskou

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Narodili se v Karviné, ale dnes žijí v nejrůznějších částech světa, v Americe, Irsku nebo Itálii. Sedmička zjistila, jak se jim tam vede.

Byla to práce nebo touha po exotice, co je lákalo opustit rodné Slezsko a vydat se za hranice. Cizí řeč, jiní lidé, jiné zvyky. S tím vším se Karviňanky Jana Gryczová, Petra Byers a Magdaléna Šedivá musely vypořádat. Jak se jim to povedlo?

Olši vyměnila za Mexický záliv

Petra Byers žije na Floridě celých osm let. I když byly podle ní začátky těžké, domovem už teď nazývá město Clearwater. Místo karvinské Olše tak může pozorovat západ slunce nad Mexickým zálivem. „Žiju tady celou dobu od příchodu do Ameriky. Myšlenka, že bych měla opustit tohle prostředí a krásné pláže, je pro mě naprosto nepředstavitelná. Připadám si, jako bych byla osm let na dovolené,“ popisuje Byers.

Pryč z Česka chtěla odjet už v patnácti. Po maturitě se jí sen splnil. Odletěla s kamarádkou za její rodinou do USA. „Loučení s rodinou a přáteli rozhodně příjemné nebylo. Těšila jsem se na nové zkušenosti a na druhé straně jsem měla velké obavy, jak to všecko dopadne,“ vzpomíná Byers. Plánovala zůstat v Americe nejdříve jen půl roku, vrátit se, znovu zkusit přijímačky na vysokou školu. Po pár měsících změnila názor. „Začátky byly těžké, bydlela jsem u rodiny kamarádky, která mě tu po dvou týdnech nechala samotnou a odjela zase do Čech. Ale i v Americe jsem poznala Čechy a Slováky, kteří mi pomohli se zabydlet,“ děkuje Byers.
Když dorazila za moře, neměla zajištěnou práci. Našla si místo pokojské, poté pracovala pro úklidovou firmu. Ale postupně se vypracovala a dnes je z ní úspěšná obchodnice s realitami. Po půl roce ve státech se mladá Karviňanka rozhodla v cizině zůstat.
„Zažádala jsem si o zelenou kartu. Tu jsem ale dostala až v roce 2006 a do té doby jsem nesměla Ameriku ani jednou opustit,“ mračí se nad vzpomínkami Byers. Vše vydržela a dnes už se považuje za Američanku. „Pro maminku je tohle neúnosné, ale pro mě je Florida domov. Mám tu zázemí, práci, přítele, známé. Život je tu ale těžší, co začala krize. Hlavně v realitách to je znát,“ přiznává Byers. Zprávy o Karviné a blízkých sleduje díky dnešní technice denně. Domů se podívala zatím jen jednou, ale v budoucnu by návštěvy určitě chtěla znásobit.

Pracovitá Češka u líných Irů

Jana Gryczová odletěla žít do Irska teprve v dubnu. Odjet chtěla už dávno, ale vždy jí v tom něco bránilo. „Buď jsem ještě studovala, nebo jsem nechtěla odjet, protože jsem měla přítele. S tím jsme se ale rozešli. Jednou jsem přišla do práce a přítelkyni řekla, že jedu pryč. Bylo to náhlé rozhodnutí,“ vzpomíná na odchod Gryczová. To, že odjíždí, trápilo nejvíce její sestru a kamarádky. Odlet pořádně obrečely a ona se najednou ocitla v cizí zemi. Původně měla nastoupit jako pokojská, ale místo už bylo obsazené. A tak si odhodlaná Karviňanka začala práci hledat sama. „Napsala jsem si životopis a roznesla jsem ho do hotelů a restaurací. A za pár hodin jsem sehnala místo. Dodnes pracuji jako servírka v jedné zdejší restauraci,“ říká Gryczová.
Na nové prostředí si zvyká těžko. „Hlavně na to, že tady žije velké množství Poláků. Bydlím ve čtvrti, která je velmi rušná a polštinu tady uslyšíte na každém rohu. Bohužel s Poláky moc nevycházím,“ vypráví Gryczová. V Irsku žije spolu se svým kamarádem a kamarádkou, kteří jí pomohli jak s bydlením, tak se zařizováním formalit. Iry si ale nezamilovala.
„Většina Irů je líná a to je asi jedna z věcí, které mi vadí. Když pracujete s místním člověkem, tak vám vždy dá na starost tu nejtěžší práci a stěžuje si, jak je unavený,“ popisuje na rovinu Gryczová. Za mořem chce zůstat minimálně dva roky. Tím ale její cestování neskončí. „Po Irsku bych ještě chtěla zkusit Floridu,“ sní Gryczová.
Karviná jí zatím moc nechybí. Postrádá akorát lidi, kteří tu žijí. „Vzpomínám na lumpárny, které jsme s holkama vyváděly, píšu si s nimi každý den. Bez internetu bych odloučení nepřežila. V obavách o blízké a jejich domovy jsem také sledovala povodňové zprávy,“ dodává Gryczová.

Místo řízku obědvá špagety

Magdaléna Šedivá odjela z Karviné do Itálie před dvěma lety za prací. Nejdříve tam trávila pár měsíců a vrátila se vždy na nějakou dobu zpět. V baru, kde pracovala jako servírka, poznala Itala Alfreda Manderina. Začali se scházet a postupem času se do sebe zamilovali. „Když se mezi lidmi mluví o italské domácnosti, je to pravda. Zdejší muži jsou opravdu žárliví a výbušní. Když už se hádají, tak pořádně,“ popisuje Šedivá. Před čtyřmi měsíci se dnes už snoubencům narodil syn Kryštof. Porod strávila v Karviné a za pár dní se stěhuje do nového bytu v Itálii. „Rodit jsem odjela domů jednoduše proto, že tady mám více známých, více podpory. Bohužel to znamenalo, že můj přítel u porodu nemohl být. To mi už ale vůbec nevadí. O to krásnější bylo, když za námi přijel. Nikdy nezapomenu na ten nadšený výraz v jeho tváři,“ říká Šedivá.
Život v temperamentní Itálii se jí líbí, ale do Karviné se určitě bude vracet. „Je to jiný svět. Dlouho mi třeba trvalo si zvyknout na to, že tady den prostě později začíná a později končí,“ porovnává Šedivá. I když se chce do Karviné často vracet, jejím domovem bude Itálie. Zanedlouho ji čeká svatba. „V Itálii se mi líbí, jen tam zatím nemám žádné známé. Ještě, že existuje internet. Denně si s přáteli budu dopisovat a vyzvídat, co že se to u nás děje, co je nového. V Itálii na mě ale čeká krásný byt a snoubenec,“ povzdechla si Šedivá.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video