Ruce zapomínají. Než začal Miloš Slavík s každoročním prodejem velikonočních pomlázek, musel se vždycky zeptat svého otce: Jak se to vlastně plete?
Teď už Slavíkovy ruce nezapomínají. Každoročně dostávají měsíc před Velikonocemi pořádně zabrat. Musejí uplést sedm stovek pomlázek. „Z pletení bolí ruce víc než z posilovny, od prstů až po lokty,“ kýve hlavou pětačtyřicetiletý Slavík.
Příprava pomlázek na jihlavský předvelikonoční trh je úkolem pro celou rodinu Slavíkových. Děd připravuje proutky, Slavíkova manželka plete malé apartní pomlázky, Slavík ty velké a náročnější. Pracuje jako strojař a pomlázky plete po práci. Když přijde z továrny, ve tři hodiny odpoledne začne plést a skončí v deset hodin večer. Takhle to jde před Velikonocemi den za dnem. Deset dnů před svátky začnou všichni vázat mašle. „To se musí provést rychle, jinak mašle natáhnou z proutků vlhko a zkrabatí se,“ upozorňuje Slavík.
Mašle mohou ovlivnit, jakou pomlázku si zákazník vybere. Polovinu z nich totiž kupují ženy. „Hodně lidi berou modré, fialové, zelené i červené, zato oranžová a růžová moc netáhne,“ přemítá Slavík.
Podle něj nemá smysl prodávat velikonoční mrskačky měsíc před svátky, jako to dělají některé supermarkety. „Mají je pěkně upletené, o to nejde, ale za ten měsíc pomlázky seschnou,“ hodnotí Slavík.
Je známý tím, že typy svých pomlázek různě pojmenovává, jeho letošní novinkou je typ „twister“, menší pomlázka, která má kolem středového svazku ještě tři košíčky, které se obvykle používají jen na ozdobu držadla. „Tahle moje novinka je náročnější, zabere mi i hodinu času, košíčky jsou pracnější,“ říká Slavík.
Má vlastní vrby, proutí stříhá už v lednu, či v únoru. „Dobré pruty jsou základ. Jenže vrby jsou rok od roku horší, jsou olysalé, ničí je špatné životní prostředí,“ míní Slavík. Po ostříhání a výběru je třeba proutky uchovávat v chladu a vlhku, nejlépe ve sklepě, aby do Velikonoc nezaschly. V březnu pak u Slavíků začíná velké pletení. „Týden před Velikonocemi už se žena těší, až bude po svátcích. Pomlázky a odřezky z proutků máme v bytě úplně všude,“ usmívá se Slavík.
Koleduje s tím, co zbude
Přes všechna protivenství Slavíkovi Velikonoce ctí. Pro hlavu rodiny jsou každoročním rituálem oslavy života. Na Velikonoční pondělí nejprve obchází se synem, pak s kamarády. Pomlázku si nijak zvlášť nevybírá. „Vezmu si, co zbude. Nenechávám si pro sebe nejlepší pomlázku. Lepší neumím, než ty, co prodávám,“ směje se Slavík.
Velikonoce pro něj znamenají zisk. Jednou ročně mu ale stačí. „Abych měl z pomlázek pořádný přivýdělek, musely by být Velikonoce dvakrát třikrát do roka. Ale to ženským nemůžu přát,“ uzavírá Slavík.
