Z rockera je úspěšný obchodník

Filip Tyleček se vypracoval z obyčejného skladníka a prodavače na obchodního šéfa a jednatele společnosti Kimex Nova, která obchoduje se zábavní a výherní technikou, provozuje herny a kasina, pivnice, bary a hotely. Ve svých třatřiceti letech procestoval půlku světa. Do ciziny vyjíždí pravidelně několikrát měsíčně. „Práce mne zavedla skoro do všech evropských zemí. Byl jsem také na Floridě, v Číně, v Thajwanu, Rusku. V poslední době jezdím často na Ukrajinu, na Balkán. Baví mě to, těší mne poznávat nové země a zdokonalovat se v jazycích,” vypráví Filip Tyleček. Oklikou se tak dostal k tomu, co ho vždy lákalo – zahraničnímu obchodu.

Obchod s autíčky

Narodil se Frýdku-Místku, tam také vychodil základní školu. Jako kluk hodně sportoval, dělal atletiku, cyklistiku. Už od dětství také projevoval talent k obchodování. „Vyměňoval jsem s kluky autíčka a všechno možné. Byl jsem vždy podnikavý,” směje se Tyleček. Když se hlásil na střední školu, pocítil, že ročník 1977 je opravdu silný. „Měl jsem problém dostat se na obchodní akademii, nakonec jsem skončil na soukromé střední škole podnikání a managementu v Kopřivnici,” vypráví. Přiznává, že měl těžkou pubertu a lituje své rodiče, že to museli snášet. „Doufám, že můj syn nebude po mně,” dodává. Rodiče chtěli, aby si udělal vysokou a šel v jejich stopách – matka je lékařka, otec ekonom. „V pubertě mě chytila kytara, alternativní scéna v rockové a elektronické hudbě. Hrál jsem v několika kapelách, jezdil po festivalech, o sport jsem ztratil zájem, zlobil jsem rodiče,” říká Tyleček. O vysokou školu se pokoušel několikrát, ale neměl štěstí. Dostal se na fakultu metalurgie Vysoké školy báňské v Ostravě, ale studium ho nebavilo, a tak toho nechal. „Říkal jsem si, buď můžu být chudý student, nebo začnu vydělávat. Zvolil jsem to druhé. Chtěl jsem být soběstačný. Dělal jsem už na střední škole různé brigády, moje první birgáda byla v JZD v Řepištích. Pracoval jsem také asi dva nebo tři roky v potravinách v Palkovicích. Měl jsem tvrdší výchovu, když jsem chtěl novou kytaru, musel jsem si na ni vydělat,” vzpomíná Tyleček.
Když nelad mezi ním a rodiči dosáhl vrcholu, dobrovolně se přihlásil na vojnu. Rok strávil na vrtulníkové základně v Bochoři. „Tam jsem přibral deset kilo a ještě více se zvrhl. Chodili jsem za holkami a po hospodách,” směje se.
Jeho první stálé zaměstnání bylo v Moravia Bance v Místku. Bylo to ale rok před její likvidací. V bance dělal ve směnárně a v oddělení zahraničního obchodu. Poté nastoupil jako obchodní zástupce firmy, která nakupovala a prodávala elektroinstalační materiál. „Práce mne bavila. Podstatné také bylo, že jsem se tam naučil řídit. Na řízení jsem byl dost nešikovný, dvakrát mne vyhodili od zkoušek. Ale pak jsem musel jezdit čtyři i pět tisíc kilometrů měsíčně a to byla pro mne velká škola. Ve firmě mi však chyběla motivace, hlavně procenta ze zisku,” vypráví Tyleček.

Užitečná cesta zdola

V roce 2002 nastoupil ve firmě Kimex Nova se sídlem v Paskově, která se mimo jiné věnuje vývozu a dovozu zábavní a výherní techniky. Začal jako prodavač a skladník. Z téměř nejnižší pozice se přes šéfa prodejny a obchodního zástupce postupně vypracoval na jednatele. „Jsem velmi vděčný za ten postup zdola. To člověku hodně dá. Když má pak řídit lidi, ví o čem ta práce je,” vysvětluje. Když padl komunismus, bylo mu dvanáct let. „Jako dítě jsem politiku nevnímal. Husákův režim jsem přežil jaksi nevědomky,” říká Tyleček. Odmalička však tíhl k západnímu zboží, stihl si s kamarády pouštět zakázané filmy a prázdná krabička od amerických „marlborek” byla pokladem.
Dnes je z bývalého rebela rodinný typ, s rodiči si už zase dobře rozumí a také se sportem. „Sport je pro mne pravý relax po práci, které dávám většinou deset až dvanáct hodinn denně. Hraju tenis, fotbal, jezdím na horském kole a lyžuji,” říká Tyleček.