Z tří set čísel v mobilu mi zbyla asi dvě, říká Ďuričko

Střelec Bohumír Ďuričko dokončil ve vězení knihu. Slibuje v ní korupční příběhy a skandální odhalení.

Maluje a své obrázky podepisuje vězeňským označením Baxyny. Stesk po snoubence přemáhá psaním. Chce, aby jeho kniha pod názvem Kočkoviny vyšla ještě před volbami. Způsobí prý pořádný rozruch.

Ďuričko si ve věznici v Karviné odpykává dvanáct a půl roku za vraždu Václava Kočky mladšího. Nejvyšší soud před pár dny rozhodl o jeho dovolání, mluvčí Petr Knötig však výsledek nechtěl oznámit dříve, než ho obdrží účastníci řízení.

Bohumír Ďuričko odpověděl na otázky týdeníku Sedmička. Na patnácti stranách rukopisu. Osobní kontakt Vězeňská služba nepovolila.

Jak čtenáře přesvědčujete, že jde o pravdivé korupční příběhy?

V každé kauze jsou samozřejmě jména a nezvratné důkazy, týkají se zákulisních her z oblasti podnikání, podvodů nebo korupce ve fotbalu. Knihu bych rád nabídl nějakému profesionálnímu vydavateli, jako to udělal pan Jaroslav Kmenta. Nabídky už nějaké jsou.

Nebojíte se trestních oznámení?

Mohu očekávat mnoho soudních žalob. Bohužel u nás není politická vůle informace o organizovaném zločinu řešit.

Máte možnost sledovat politické dění?

O politiku jsem se zajímal vždy. Mám k dispozici denní tisk, mohu se dívat na večerní zprávy televize Nova a poslouchat rádio. Stávající protikorupční opatření jsou k smíchu. V předvolebním boji jednají všichni ve stylu „po nás potopa“. Každému jde o to, rozebrat, co ještě zůstalo ve státních a polostátních organizacích, mít moc nad rozpočty. V šedé ekonomice se točí tak dvacet až pětadvacet procent ročního rozpočtu. A žádná strana nemá ve volebním programu, jak tyto zdroje dostat k obyvatelům Česka.

Už víte, komu dáte hlas?

Když se nic nezmění, Straně zelených. Zdá se mi, že předseda Ondřej Liška, ač nezkušený, je nejméně postižený politicko-ekonomickou korupcí. Na svobodě jsem činil poslední přípravy k založení internetové politické strany KOS – Konzervativní občanské strany. Vypracoval jsem komplexní volební program včetně návodu, jak omezit korupci a organizovaný zločin. V knize popisuji tragickou událost v restauraci Monarch jen ve dvou kapitolách, celá má 590 rukopisných stran. Aby byla kniha čtivá, doplňují tyto chmurné pasáže zážitky z vlastního života. Třeba historkami z lovů.

Jste milovníkem zbraní. Sbíráte i lovecké trofeje?

Mám spoustu trofejí, z jelenů, srnců, daňků… Až na ty nejcennější, které chci uchovat pro děti a vnoučata, je prodávám. Byl jsem v mysliveckém sdružení v Chrášťovicích. Dlouhých loveckých zbraní jsem měl sedmnáct. Pro zajímavost – už v dětství jsem si vyrobil střelbyschopnou zbraň podle Vinnetouovy opakovačky.

O čem ve vězení přemýšlíte, když ne o politice?

Hodně myslím na svou rodinu, děti a moji snoubenku Janu Jirsovou.

Chtěli jste se vzít a věznice vám nabídla sňatek v zastoupení. Proč jste to nepřijali?

Takový způsob je pro nás nepřijatelný, je to výsměch naší lásce. Stěžovali jsme si, ale Ústavní soud nás odmítl. Je hrozné, že nemáme jakoukoliv možnost fyzického kontaktu, návštěvy se odehrávají za průhlednou přepážkou. Za celých sedmnáct měsíců ve vězení nám nebyl umožněn intimní styk. Je to opravdu šílené. Ta odloučenost od mé lásky a rodiny mi vadí nejvíc.

Loni u soudu se jeden člen senátu podivil, že máte souběžně dva vztahy. Platí to stále?

To v Česku dělá mnoho lidí. Monogamie v přírodě vlastně neexistuje. Můj problém byl v tom, že nový vztah začal, aniž jsem ten starý ukončil. Žil jsem rok s Janou Jirsovou, ale při náhodném setkání v zahraničí jsem neodolal bývalé přítelkyni Lucii Staňkové a ona otěhotněla. I tohle podrobně popisuji v knize. S Lucií, matkou své poslední dcery, nejsem v kontaktu už osm měsíců. Mám již jediný vztah se snoubenkou Janou Jirsovou. Věřím, že naše láska překoná všechna úskalí.

Ona to vidí stejně?

Myslím, že ano. Každý den děkuji boží energii vesmíru, že mě v těchto těžkých chvílích neopustila. Vážím si toho a jsem na svou snoubenku pyšný. Učiním vše pro to, aby byla šťastná. Rádi bychom ještě založili rodinu.

Máte zprávy o ostatních blízkých?

Nevím nic o mé nejmladší dceři Adriance, která přišla na svět 22. prosince roku 2008. Věřím, že je v pořádku. Její matka Lucie mi písemně sdělila, že jí chodily vyhrůžné SMS. Dala přednost bezpečí dcery, nevím ani, kde bydlí. Slíbila mi pouze, že pro ni ani pro dceru nebudu nikdy vrah a Adriance jednou vše vysvětlí. Ve velmi omezeném kontaktu jsem s dcerami Ivetou a Martinou. Vím, že mě mají rády a myslí na mě, stejně jako já na ně. Mají už taky svoje děti a moje vnoučata.

Jakým způsobem si krátíte čas?

Stal se ze mě vězeň bloger, malíř a spisovatel. Dokončuji už druhou knihu pod názvem Vězeňská zeď. Kromě psaní vyplňuji čas malováním obrazů na mystická témata – mandaly. Zlepšuji se v angličtině a také se vzdělávám v oblasti psychologie a soudního lékařství. Posiluji i svaly. Rozhodně nepovažuji čas ve vězení za ztracený.

Proč vás přemístili z valdické věznice do Karviné?

Nikdy nepochopím, jak jsem se mohl ocitnout ve Valdicích. Jak mě mohli umístit na celu s deseti recidivisty. Věznice jsou plné zločinců, kteří za tabák nebo drogu udělají cokoliv. Násilí a intriky byly ve Valdicích na denním pořádku. Viděl jsem mnoho vyražených zubů, dobitých hlav a lidské krve. Marně jsem hledal ochranu u vedení věznice. V pravý čas mě vedení vězeňské služby přemístilo z Valdic do Karviné. Tady se cítím v bezpečí.

Ve Valdicích se vám snad něco přihodilo?

Vězení je peklo plné bolestí, zoufalství a frustrace. Že jsem ve Valdicích osm měsíců přežil, považuji za velké štěstí. Musel jsem si vybudovat vlastní systém ochrany a stálo mě to mnoho peněz. Bylo veřejným tajemstvím, že na mě byla vypsaná odměna ve výši dvacet milionů, neměl jsem tam přežít více než rok. Ochrana a bezpečí mé rodiny mě finančně zruinovalo. Znám nepsané zákony klanu Kočkových. Jsou jako vlci. Budou mě štvát, až mě dostanou. Čekají jen na vhodnou příležitost. Někdo napsal do mého spisu, že mám sebevražedné sklony. Taková lež!

Kočkovým máte zaplatit milion a půl odškodného. Už jste to udělal?

Kdyby mě soudili spravedlivě, dávno bych pozůstalým dal peníze. Mě ale odsoudili za vraždu, přitom jsem se jen bránil. Dovolávám se k Nejvyššímu soudu, podal jsem stížnost k Ústavnímu soudu, žádám o obnovu procesu a jsem ochotný jít až do Štrasburku. Až všechno skončí, pozůstalé odškodním. Mimosoudní vyrovnání jsem Kočkovým nabídl už ve vazbě, oni však moji nabídku nepřijali.

Máte vůbec z čeho platit?

Žádný movitý ani nemovitý majetek už nevlastním. Společnost Hotel AXA je v insolvenčním řízení. Úspory jsou už také pryč. Onen tragický večer pro mě znamenal totální pád v pracovním, společenském i osobním životě. Z tří set čísel v mobilu mi zbyly asi dvě, když vynechám svou rodinu.

Co vás nejvíc drží nad vodou?

V mém srdci je láska, cit a touha. V tomto boji zajíce s medvědem jsme se svou snoubenkou sami, ale věřím, že žádný strom neroste do nebes. Umím si vizualizovat náš budoucí společný život. Dokud budu zdravý, dokážu se postarat o svoji rodinu a finančně ji zabezpečit, ale těžko to bude v této zemi.