Je libo si „šlehnout”? Žádný problém. Alespoň v Břeclavi. Přesvědčila se o tom redaktorka Sedmičky, která vyrazila do místních podniků zkusit, jak těžké je sehnat pervitin.
V hospodě U Zubra na Smetanově nábřeží přisedla k partě mladých. „Čau, nevíte, kdo by měl trochu peří?“ zněla první otázka.
Jeden z chlapců se otočil: „Kdo se ptá?“ Po krátkém seznámení vyšel s redaktorkou ven domluvit se na předání drogy. „Za půl hodiny budu čekat vzadu v parku u nádraží,“ slíbil jednadvacetiletý mladík.
Skutečně tam byl a nervózně přešlapoval u lavičky s malým balíčkem v ruce. Redaktorka ho pozorovala zdálky, ale na smluvené místo nešla.
Další zkouška se uskutečnila ve vinárně Rotunda, která je sortimentem dostupných drog vyhlášená.
Nejdřív si redaktorka sedla sama a pozorovala okolí. Všimla si trojice přibližně pětatřicátníků, kteří si o něčem povídali s hlavami skloněnými nad stolem.
„Dobrý den, sháním pro kamaráda pervitin. Nevíte o něčem?“ zašeptala. Muži ji však se znechuceným výrazem odmítli.
Čekala dál asi čtyřicet minut. Najednou se u vchodu do vinárny objevil muž s mastnými černými vlasy. Chvilku postával u baru, když si všiml osamocené redaktorky. Přisedl si. „Nechceš něco vyzkoušet?“ zeptal se.
„Co je to? A za kolik to máš?“ vyzvídala redaktorka.
„Piko. Gram za litr. Je to ale dobrota. Žádné příměsi. Přímo od zdroje. Ale můžu sehnat i další mňamky,“ ujišťoval dealer.
Redaktorka se chtěla domluvit na koupi kokainu. „Dej mi dva a půl tácu a za deset minut to máš tady,“ snažil se muž vyjednat obchod. Když redaktorka odmítla, rychle si odsedl a zkoušel ulovit další oběť. U třetího stolu prodal.
Více informací čtěte v novém čísle týdeníku Sedmička
