Kamenné obličeje sledují lidi svými pohledy ze střech i nároží. Přesto, že to jsou historické unikáty, člověk k nim obrátí zrak jen málokdy. I když jsou často ve výšce jeho očí.
Jako třeba na Lannově třídě u vchodu do obchodu Marks & Spencer. Dva balkony „drží“ čtyři bílé postavy. Dva muži a dvě ženy. „Dům je určitě zdobený a má modravou barvu. Ale jestli je na něm nějaká socha? To si vážně nevybavím. Po fasádách moc nekoukám,“ říká tamní prodavačka.
Každý den cestou do práce přehlíží architektonické prvky, které mají kořeny už v antice. „Karyatidy, jak nosným sochám říkáme, podpírají část budovy. Skutečnými proporcemi člověka původně chtěli tehdejší architekti přiblížit stavbu lidem,“ vysvětluje Hynek Látal z Ústavu dějin umění Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Budějovicích.
Podobné je to u domu na Zátkově nábřeží, kde sídlí pojišťovna Kooperativa. Dva buclatí chlapečci nad vchodem nesou na svých bedrech vystupující část budovy a nerušeně sledují, jak pod nimi pomalu teče Malše.
Než padne zelená na přechodu od Sadů na Lannovu třídu, mohou si chodci všimnout honosné výzdoby České národní banky. „Andělíčci drží jakousi nádobu s plody. Pohár hojnosti může symbolizovat, že banka rozmnožováním peněz přináší společnosti blahobyt,“ dodává Látal.
Na náměstí Přemysla Otakara II. je hned několik kamenných děl, kterých si lidé nevšímají. Z věže žlutého rohového domu Včela, při ústí ulice Karla IV. na náměstí, shlíží voják. Na špičku bývalé spořitelny ho usadili Němci, aby dům s penězi ochraňoval. Oblékli ho do „trendy“ renesanční zbroje.
Sochy ve výklencích pod ním představují střadatele, kteří si tam spořili peníze. Sochařská výzdoba se ale často vztahuje i k ochraně před zlými mocnostmi.
Na dobré i zlé dění na náměstí dohlíží z klasicistního domu také César. Dívá se jakoby na hotel Dvořák. „Antická busta doplňuje fasádu. Majitelé měšťanského domu se tak chtěli připodobnit radnici nebo jinému honosnějšímu paláci. Ale protože její výroba byla drahá, umístili na dům jen jednu. Celkovou harmonii doplňují dvě kuželky po stranách,“ říká Látal.
Někomu může přijít zvláštní, že budějovická Spravedlnost, která stojí na střeše radnice společně s Moudrostí, Statečností a Opatrností, není doopravdy spravedlivá. Chybí jí totiž páska přes oči.
„Nemusí být vždycky slepá. Záleží na tom, podle které předlohy sochař pracoval, ale podmínka to není. Zato meč a váhy jsou typickými atributy,“ dodává dvaatřicetiletý Látal.
Ti, kteří po městě chodí s nosem nahoru, nemusí být vždy jen pyšní. Procházka s bradou vzhůru lidem naskytne neobvyklý pohled. Mezi bohatými štuky různých tvarů mohou najít i celé sousoší.
Třeba na zelené budově budějovického soudu – původně okresního domu. Sedící žena uprostřed s mečem v pravé ruce zosobňuje Rakousko. Ta se srpem po její levici znázorňuje zemědělství, muž s kladivem zase průmysl.
O trochu vlastenečtější je motiv v Pražské ulici. Na sídle hasičů. „Vyobrazení dvou zbrojnošů, kteří nesou městský znak, je ze sedmnáctého století. Lidé ho znají z reliéfního provedení na radnici. Dům, na kterém je, se hlásí k tomu, že patří k Budějovicím,“ dodává Látal. Tam navíc tvoří pohledovou dominantu. Budovu rozděluje symetricky osa, jejímž vyvrcholením je sochařské dílo s dvěma hrdiny.
Lidé nejsou o nic všímavější k sochám, před kterými denně stojí na autobusové zastávce. „Myslím, že na nádraží žádné ozdoby nejsou. Byla před ním černá lokomotiva, ale jestli na domě jsou nějaké sochy, to si vážně nevybavím,“ říká pětatřicetiletá Jana Šulková, zády k budově.
Mezi komíny a dalšími ozdobami na nádraží lidé snadno přehlédnou dvě orlice na nároží. Jejich symbolika je sporná. Mohou odkazovat k Rakousku-Uhersku, ale je také docela možné, že mají jen odradit holuby, kteří by mohli ušpinit cestující.
Začněte chodit s nosem nahoru! Uvidíte Césara, zbrojnoše i anděly
Nevadí jim vítr ani déšť. Nemají závratě, ačkoli jsou tak vysoko nad zemí. Sochy. Domům dodávají honosnost, ale lidé si jich často nevšimnou.
