Kapuce skrývá nepřítomný úsměv, který se po čase mění v křeč. To když si potřebuje píchnout smrtící životabudič. Tak v Mostě žijí mladí lidé, kteří berou drogy, a už neumějí přestat.
Petrovi z Mostu bude letos osmadvacet. Vyučil se číšníkem, nějakou dobu pracoval, vydělával na živobytí. Občas experimentoval s drogami. Z blbosti, před partou. Zvykal si čím dál víc.
Přišel o práci. Jako nezaměstnaný dělal ještě chvíli načerno. Partnerka ho vyhodila z bytu. Bral jí peníze – na perník.
Teď žije různě po bytech toxikomanů. Obživu a peníze na drogy si obstarává drobnými krádežemi. Trpí žloutenkou typu C a jeho žíly zasáhla infekce s vředy.
Dluží stovky tisíc, protože ho organizovaná skupina zločinců zneužila jako bílého koně. Potřeboval na drogy.
Píchá si i třikrát denně. „Už nemám sílu s tím bojovat. Jenom přežívám,“ přiznává Petr. Vydírá rodiče, že když mu nedají peníze nebo jídlo, zabije se.
Pro Petra a další klienty, kteří spadli do drog, funguje v Mostě speciální zařízení.„Těmhle lidem říkáme problémový uživatel drog,“ vysvětluje Lubomír Šlapka, ředitel mosteckého K-centra, které lidem, závislým na drogách, poskytuje odbornou pomoc.
Dvaadvacetiletá vysokoškolačka Jana z Mostu žádnou takovou pomoc nepotřebovala. Zvládla to sama. Pomohla jí láska. Před dvěma lety si na technoparty dala extázi. Taneční droga zabírala, bylo jí fajn. Pak chtěla víc, tak přitvrdila. Párkrát si píchla pervitin.
Pak se ale šíleně se zamilovala a nechtěla, aby to o ní její kluk věděl. Tak přestala. Už rok je čistá. „Jsem abstinující feťačka,“ svěřuje se.
Lubomír Šlapka ale nemá rád slovo feťák. Je prý zavádějící a odborně nesprávné. „Fetovat je od slova feet, což znamená čichat. Devadesát procent toxikomanů ale nečichá,“ ohrazuje se Šlapka. I pro většinu toxikomanů je název feťák urážka, přebraná ze slangu věznic.
Obdobné je to u narkomanů. „Ti zase užívají narkotika, tedy látky opiátového charakteru. Rozhodně nejde říct o člověku, který hulí jointa, že je narkoman,“ doplňuje šéf organizace Most k naději, která Káčko provozuje.
Lidé mají podle něj zakořeněný stereotyp, známý například z epizody Mimikry seriálu Třicet případů majora Zemana, kde jsou toxikomani vždycky jen ošuntělé, vyzáblé, umaštěné máničky, blábolící nesmyslné věty a poslouchající podivnou hudbu.
„Dnešní toxikoman je dlouhou dobu své závislosti k nerozeznání od většiny lidí. Chodí upravený, čistý a kvůli krádežím v obchodě často i značkově oblečený,“ upozorňuje Šlapka.
Jen změny v chování a různé znaky, třeba rozšířené nebo nápadně zúžené zorničky, můžou prozrazovat, že v něčem jede.
„Závislost má několik fází a teprve v té poslední, se uživatel drog začíná podobat bezdomovci,“ podotýká expert, který se prevenci drogové závislosti věnuje skoro patnáct let.
Pětina léčených se vrací
Denně se v K-centru konfrontuje s tragickými osudy. Jsou to spíše smutné zážitky.
Nejvíce se ho dotkne, když zemře na předávkování mladý, sotva dospělý toxikoman, který hledal pomoc a oporu v jejich zařízení. Když přestal být anonymním statistickým číslem. Který neúspěšně, ale vytrvale, hledal cestu z drogové závislosti, jenže to nestihl.
„Například loni k nám přišel mladík, dříve nadějný hokejista. Jenže po příchodu z léčebny neměl práci, rodina ho také nepřijala, a tak do toho spadl znovu,“ vypráví Šlapka. Dotyčný si v Teplicích koupil vysoce koncentrovanou dávku heroinu, tu si aplikoval. Měl z toho otok mozku a umřel.
„To jsou momenty, které hodně zasáhnou, byť by cynik mohl říct: No co, byl to jenom feťák a může si za to sám. To lze do chvíle, než to potká někoho z jeho blízkých, někoho se jménem,“ trpce se usmívá Šlapka.
V porovnání s dobou, kdy se v Mostě Káčko otevíralo, se drogová scéna a chování toxikomanů mění. „Dříve naše služby přijímali s pokorou a s díky, teď je tvrdě vymáhájí,“ míní.
Šance na vyléčení drogové závislosti jsou přitom velké. Mýtus, že se podaří vyléčit jen pár klientů, odborníci vyvrátili. Jiná věc jsou relapsy, tedy návraty k drogám po dlouhodobé a úspěšné abstinenci. „To udělá až dvacet procent uživatelů. Není to ale chyba léčby, jde o sociální selhání,“ tvrdí Šlapka.
Člověk, který bral drogy, stejně jako kuřák či alkoholik, se nikdy nevyléčí úplně. Do konce života musí se svou závislostí bojovat.
„Stačí pak několik životních kolizí a první, co ho napadne, že když bral, bylo mu dobře. A to je restart spirály vážných problémů, které často končí i smrtí,“ varuje Šlapka.
Rodiče, kteří zjistí že jejich dítě bere drogy, musí zachovat klid. „Vím, lehce se to říká, ale jakékoli emotivní řešení, situaci jenom zhorší. Nejlepší je vyhledat K-centrum, protidrogovou poradnu. Instituci, kde jim poradí jak dál,“ poznamenává.
Nebezpečné jsou podle jeho slov i represivní omezení typu: nepůjdeš ven, nedostaneš ani korunu, s těmi lidmi se nebudeš kamarádit. „Takové zákazy vedou jen k prohloubení rodinné krize, ke zhoršení vztahů. Následky či útěky z takového prostředí jsou zase přes drogy,“ vzpomíná na četné případy z poradny.
K-centrum v Mostě má rodičovskou skupinu, která s podporou psychologa nebo sociálního pracovníka pomáhá matkám či otcům překonávat složité období. „Úspěchy jsou, ale trvá to déle, než by si člověk představoval,“ přiznává Šlapka.
Nejrozšířenější nelegální drogou v Mostě je marihuana. Tvrdou drogou pervitin a hned za ním heroin. Tyhle drogy, včetně alkoholu, tabáku a třeba i těkavých látek, přitahují lidi nejvíce.
Drogová scéna v Mostě a okolí nezažívá v současnosti žádné větší výkyvy. A tak se výměnný program Káčka kus za kus, použitá jehla za čistou, pohybuje ke stům tisícům stříkaček ročně. Jak K-centrum, tak i terénní programy, osloví ročně více než šest set lidí.
Tahle výměna není zadarmo, jak si odpůrci myslí. „Je na bázi obchodu: ty mi dáš použitou, špinavou, možná i zavirovanou stříkačku a já ti za ní dám čistou, sterilní. Zároveň ti dám ještě preventivní a zdravotní materiál, abys nenakazil sebe nebo někoho jiného,“ vysvětluje princip výměny Lubomír Šlapka.
