Setkáváme se v budově Janáčkovy konzervatoře a pak jdeme na kafe do nedaleké kavárny. Když vyslovím termín virtuos, Michal Bárta se ohradí. „Nemám ten termín rád. Jsem klavírista,“ vysvětluje. A připomíná to opět při loučení. „Hlavně tam nepište, že jsem virtuos,“ přeje si. Michal Bárta se narodil v Ostravě 29. srpna 1977. Je pedagogem na konzervatoři, hrává na mnoha světových pódiích. Mezi znalci vážné hudby je jeho jméno známé.
Jak se z kluka vyrůstajícího v Hlučíně stane excelentní klavírista? Že by geny?
Ne. Z rodiny nebyl nikdo muzikant. Vše vzniklo tak, že má starší sestra chodila do lidušky na klavír. A naši si všimli, že když hraje, já přestávám řvát. Sestra tak musela hodně hrát, abych nevyváděl. Později jsem s ní sedával u klavíru. Moc mne to všechno zajímalo.
A bylo rozhodnuto? Bude z vás klavírista a basta?
Chtěl jsem vždycky jít na medicínu. Lákala mne představa, jak se nemocnicí procházím v bílém plášti. Jenže pak jsem šel na konzervatoř a medicína nějak uhnula. Ale kdyby mi dnes někdo nabídl místo ve špitále, vůbec si nejsem jist, jestli bych od klavíru nezdrhl a nešel medicínu dělat.
Jak se z klavíristy stane známý klavírista?
Je fakt, že klavíristů je moc. Když jsem byl na konzervatoři v pátém ročníku, ozvala se Eva Dřízgová. Potřebovala klavíristu a někdo mě jí doporučil. To byl první impuls. Už spolu koncertujeme čtrnáct let.
Na jaký hrajete klavír? Kolik takový nástroj stojí?
Doma klavír ani nemám, hrát v paneláku mi nepřijde vhodné. Cvičím v domě svých rodičů v Hlučíně. Dobrý klavír může stát tři a půl milionu a klidně i víc. Nyní konzervatoř pořídila nový klavír, stál přes tři miliony. Přivezli ho z Hamburku. My klavíristé máme tu výhodu, že nemusíme mít své vlastní nástroje. Když se hraje v dobrém sále, je tam i dobrý klavír.
Jak je na tom Ostrava s možnostmi hraní? Chybí zde hodně nová koncertní síň?
Kdyby vznikl nový sál, bylo by to milé. Na druhou stranu sál v Kulturním domě města Ostravy na tom není nejhůře. V Teplicích nebo Plzni jsou horší.
Máte v Ostravě oblíbené místo?
Kavárnu Daniel, kde právě sedíme. Jsou tady buď samí známí, nebo žáci. Teď už sem chodí hodně lidí. Ale když začínali, byla to taková kavárna pro konzervatoř. Velmi příjemné místo, hrává se tu jazz.
Zahrajete si někdy na místní kavárenský klavír a třeba i ten jazz?
To ne. Nehraji takovou muziku, když mně k tomu někdo cinká vidličkou. Vyžaduji ticho, aby z toho lidé něco měli. Jednou mi jeden kolega nabízel, abych hrál při otvíraní nějaké restaurace. Nehrál bych ani za sto tisíc. Peníze jsou krásná věc, ale člověk má svoji hrdost. A k čemu jsou peníze, když si potom člověk neváží sám sebe.
A posloucháte vůbec někdy něco jiného než jen vážnou hudbu?
Na koncerty chodím jedině na dobrou a výhradně klasickou muziku. V autě ale teď poslouchám duet Celine Dion a Barbary Streisand. Protože ta muzika je velmi dobře udělaná. Naprosto čistě. Říká se, že muzika je o srdci a také o pocitu. Ale jak postrádá trochu té profesionality, tak je to špatné.
