„Zahrát si ve filmu není žádný med,“ říká Josef Kubelka.
Při jedné z návštěv Hradce Králové si ho na ulici vyhlédl režisér do komparsu právě natáčeného amerického seriálu o Indianu Jonesovi. Za pár dní už tančil jako ruský důstojník v jedné z komnat častolovického zámku.
„Byl jsem dobově ustrojený, měl knír, licousy, zapálili krb a my tančili jak o život. Když ale zjistíte, že boty tlačí, netančí se zrovna nejlépe. Licousy, které jsem měl nalepené, štípaly a jak to bylo s botami, stejně tak i s košilemi. Dostali jsme na ruce gumičky, škrtily, za chvíli člověk necítil ani ruce,“ popisuje Kubelka.
Ve známém filmu Jana Hřebejka Musíme si pomáhat, který se před deseti lety točil v Jaroměři - Josefově, si hned trojroli zahrál Zdeněk Krejčí z nedalekého Vlkova.
„Původně jsem měl hrát esesáka, ale nedostal jsem na natáčecí dny dovolenou. Nakonec ze mě udělali civilistu. Jeden den jsem tam pobíhal s vlajkou, potom jsem se objevil ve scéně, kdy nákladní auto odváží Jiřího Kodeta, točilo se to za kostelem. Jsou tam dva zřízenci v bílých pláštích, kteří na nosítkách nesou holku do sanitky, jeden z nich jsem já. A nakonec jsem hrál zkrvaveného na zemi,“ vypráví Krejčí.
Zblízka jej kamera zabírá v jedné ze závěrečných scén, kdy kolem něho prochází Bolek Polívka, jenž hledá pomoc pro svou těhotnou ženu.
„Simona Stašová, kterou jsem potkal v polotmě v průjezdu, se mě lekla, jak jsem byl namaskovaný. V té době jsem byl v civilní službě s 2,5 tisíci korunami na měsíc, takže 550 korun za den natáčení přišlo vhod,“ dodává Krejčí.
Ve filmu Smích se lepí na paty z roku 1986 v hlavní roli s Vlastimilem Brodským, Josefem Kemrem a Jiřinou Bohdalovou je scéna pohřbu učitele Kroupy (Josef Kemr), se kterým se přišli rozloučit i jeho žáci.
„Točilo se někde na Pomezních boudách, byla jsem ještě dítě, zahrála si tam celá naše třída,“ vzpomíná Michaela Straková, která pracuje v Hradci.
