Jako člen horské služby projel Jiří Bárta tisíce kilometrů na lyžích a na kole po kopcích Blanského lesa. Prošel stovky cest a stezek. Pomáhal návštěvníkům pohoří, které se tyčí jižně nad Budějovicemi. Podobně jako hora Říp Středočechy, také Kleť láká po celá staletí Jihočechy a hlavně Budějčáky.
Bárta teď vydává knihu Kleť s podtitulkem milovaná hora. Doplněnou fotografiemi. Je to nejen jeho prvotina, ale zároveň první publikace svého druhu i pro odborníky a turisty, kteří se o horu a její okolí zajímají.
Kdy jste začal sbírat materiál pro knihu?
V roce 1971 jsem nastoupil na okrsek Horské služby na Kleti. Tehdy jsem začal shánět informace o hoře nejen pro sebe a pro službu, ale potřeboval jsem je pro turisty, kteří se mě ptali na různé věci. V té době jsem projížděl Kleť na kole a hledal zapomenuté cesty, což bylo tenkrát dost neobvyklé. Nebyla horská kola. Jen na favoritu s berany.
Psát jste začal ale až před pěti lety.
V listopadu 2006 jsme obnovili se známými v budějovické hospodě U Ortů Společnost žebříkového kamene na Kleti. Tam vznikla myšlenka dát všechny informace o hoře na papír.
Co je to za společnost?
Před válkou ji založili budějovičtí Němci. Žebříkové kameny jsou zvláštní skály a masivy na Kleti, jejich povrch je rozvrstvený jako stupačky na žebříku.
Kromě toho, že obšírně popisujete historii hory za Schwarzenberků, je v knize i kapitola o záhadách. Rozluštil jste nějaké?
Myslím, že jsem objevil původ kamenných sloupů, roztroušených po svazích. Zatímco někdo jim přidává mystický význam, objevil jsem v záznamech ze šestnáctého století, že šlo o rozcestníky. Sloupy jsou čtyřhranné a nesly na sobě asi tabulky se směrovkami cest. Jestli na nich byla informace namalovaná barvou, nebo nesly cedulky, to už nikdo neví.
Lidi jste tím ochudil o jedno tajemství.
Záhady jsou v módě. Znám člověka, který i teď osazuje po Kleti kameny, vypadající jako menhiry, já jim říkám kamenní trpaslíci. O magickém působení Kletě se zmiňují i staří badatelé. Prý byla obývaná Kelty. Je tu kamenná ulička, které se říká medvědí. V archivech jsou tyto útvary zapsané jako Börenheuser, medvědí domečky. Někdo říká, že kdo projde mezi dvěma tarasy z kamení, ocitne se v jiné dimenzi. Měřili ji i psychotronici s virgulí. Já hledám seriózní vysvětlení. Podle mě byly medvědí domečky skrýší pro lovce. Medvědů tu bývalo hodně.
Stopy po pravěkém osídlení ale někteří našli.
Zmiňuje se o tom před více než dvě stě lety třeba učitel z Chvalšin Vladislav Brdlík. Archeologové tu objevili pravěké střepy, obětiště. V jedné době se Kleti říkalo německy Verbotenberg, což je zakázaná hora. To někomu nahání hrůzu. Tvořila přirozenou hranici Čech a její vrchol vždy lidi lákal.
Pokud vím, vaše společnost se nezajímá o Kleť jen pasivně.
Obnovujeme svaté obrazy na sloupech, kterých tu bylo hodně. Už jsme jich instalovali osm. Renovujeme kapličky a boží muka a staré hraniční kameny mezi polesími. To jsou všechno památky, které dělají krajinu krásnou.
O Kleť se zajímali slavné osobnosti. Můžete nějaké jmenovat?
Samozřejmě, že ji navštěvoval bývalý budějovický starosta Augustin Zátka, píše o ní v básni Jaroslav Vrchlický, před válkou na ni vylezl Adolf Hitler, po ní prezident Antonín Zápotocký. Chtěl jsem v knize zadokumentovat všechno bez předsudků. Děkuji své ženě, že mi umožnila strávit na Kleti tolik času.
Hora kleť v bodech
Nejvyšší hora Blanského lesa
Její vrchol leží 1084 metrů nad mořem
Nejstarší písemná zpráva o ní je z roku 1263
Postupně měnila názvy – Naklethi, Naklati, Kletie, Kleta, Plánská hora
Má kamennou rozhlednu z roku 1825 známou jako Josefovskou věž, horskou chatu z roku 1925
Televizní vysílač na vrcholku zahájil provoz v roce 1953
