Žalman folkaří už čtyřicet let | E15.cz

Žalman folkaří už čtyřicet let

Legenda českého folku Pavel Lohonka Žalman a jeho hosté zahrají začátkem října v Břeclavi a v Hodoníně.

Proslavil se svými zádumčivými texty, které ho přejmenovaly z Pavla Lohonky na Žalmana. Teď si jeho písně mohou poslechnout také příznivci folku v Břeclavi a Hodoníně. Spolu se svými hosty vystoupí v úterý 5. října od půl osmé večer v břeclavském kině Koruna. O den později zahraje v sedm hodin večer v hodonínském sále Evropa.

Koho si mají posluchači vlastně představit pod pojmem Žalman & hosté? Dali jsme se dohromady, protože jsme si chtěli jen tak pro radost společně zahrát. Kromě mě v kapele vystupuje Šárka Benetková a Antonín Hlaváč ze skupiny Nezmaři a Petr Novotný, se kterým hrajeme v kapele Žalman & spol. Společně vystupujeme už rok a půl.

Co lidé na koncertě uslyší? Zahrajeme jim starší repertoár z osmdesátých let, ale i nové písničky z našeho společného alba.

Proč se album jmenuje 5+1? Protože je na něm pět nových písniček a jedna starší. Je to takový menší projekt. Vydali jsme ho proto, abychom si ověřili, jestli se naše písničky posluchačům opravdu líbí.

Teď už ale připravujete další album. Jaké bude? Má pracovní název Jsem ti nablízku. Bude na něm třináct nových písniček a sedm starších. Chceme ho vydat už příští rok.

Když teď koncertujete na jižní Moravě, máte k ní nějaký vztah? Samozřejmě. Mám tu spoustu přátel a kamarádů. Vždycky mě také zajímala moravská lidová hudba. Několikrát jsem spolupracoval se zdejšími muzikanty. Navíc sem jezdíme velmi často hrát. Vystupujeme tu častěji než v Čechách.

Je místní publikum jiné? Publikum na Moravě mi připadá vstřícnější. Mnohem více lidí na koncertech zpívá. Máte tu také mnohem lépe zajištěnou pořadatelskou síť.

Už jste jako rodilý Jihočech vyměnil pivo za víno? Víno piju rád a často. Naučili mě ho pít přátelé ze Sudoměřic, kam velmi často jezdím.

Folk hrajete už dvaačtyřicet let. Jak se za tu dobu proměnili jeho posluchači? Jsou to pořád ti samí, jenom za tu dobu zestárli. Dříve folk poslouchali hlavně středoškoláci a vysokoškoláci. Dneska je to spíš rocková zábava pro všechny. Na koncerty chodí velká škála posluchačů, od dětí až po starší ročníky. Poslouchá nás každý, kdo má rád hezké melodie a klidnější atmosféru.

Proč jste si jako hudebník vybral právě folk? Je to žánr, který mi nejvíc vyhovuje. Je v něm ukrytá spousta možností. Můžete hrát folkrockově, ale i klasicky. Baví mě na něm i to, že si moje písničky může zahrát každý. Vždycky jsem se snažil o to, aby se daly jednoduše zazpívat.

Kde hledáte inspiraci pro svoje texty? Ve všem, co je kolem mě. Zajímají mě pořád stejná témata, jako je život, láska nebo přátelství. Je ale zajímavé, že se postupně můj pohled na ně proměňuje.

Jak vzpomínáte na vaše působení v kapele Minnesengři, která v roce 1989 zanikla? Hrál jsem s nimi sedmnáct let a byla to moje první muzikantská škola. Vzpomínám na ta léta s láskou. Natočili jsme spolu přes čtyři stovky písniček. Dodnes některé hrajeme.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!