Zámek Velké Březno potvrdil své místo v dějinách fotografie

Zámek ve Velkém Březně vstoupil do dějin fotografie. Vlastní nejstarší fotografický portrét v Česku. S počátky focení je ale spjatý mnohem víc.

Vejde se do dlaně a vypadá jako zrcátko. Když ji člověk správně natočí, objeví se skupinka devíti lidí v oblecích z 19. století. Daguerrotypie. Fotografie, při které obraz vniká na skleněné destičce kombinací tmavého stříbra a světlého amalgámu. Tato vznikla 4. listopadu 1839. Ani ne čtvrt roku poté, co Francouzská akademie věd vynález představila světu.
„V České republice vlastní starší daguerrotypii jen zámek Kynžvart. Kancléři Klementu Metternichovi ji daroval ještě před zveřejněním objevu přímo vynálezce techniky Louis Daguerr. Snímek zachycuje zátiší s motivem uměleckého ateliéru, takže toto je nejstarší portrét,“ říká historik fotografie Pavel Scheufler.
Nejedná se o samoúčelné dělení. Vyfotit portrét bylo při daguerrotypii mnohem obtížnější. Expozice trvala několik minut a portrétovaní se nesměli pohnout, aby snímek nebyl rozmazaný. Portrét z Velkého Března zachycuje rodinu nejvyššího purkrabího Českého království hraběte Karla Chotka s doprovodem.
„V denících Karla Chotka a jeho syna Emanuela jsme našli zmínky o tom, že rodina při své cestě po německých zemích navštívila v Mnichově výstavu daguerrotypií a 3. listopadu se spolu se svým přítelem hrabětem Séraincourtem nechala vyfotografovat. Snímek se ale nepovedl, proto si druhý den fotografování zopakovali,“ uvedla Milada Sekyrková z Národního technického muzea.
Právě zápisy v deníku pomohly stáří snímku určit. „Karel Chotek byl na své cestě i na státní návštěvě u bavorského krále. Proto měl s sebou svůj nejlepší oblek i Řád zlatého rouna a vzal si ho i na fotografování. To ukazuje, jaká to byla událost,“ říká Miloš Musil, kastelán velkobřezenského zámku, kde Chotkové žili.
Karel Chotek si po focení zapsal, že je to úžasná metoda a jednou se dočká obrovského významu. „Byl to moderní člověk, který viděl dopředu. Hned pochopil, že se nejedná o nějakou kuriozitu, ale o objev, který otevírá netušené možnosti,“ tvrdí Musil.

Fotí celá rodina

Chotkovo proroctví naplnili už jeho vnuci ve druhé polovině 19. století. Fotilo jich víc včetně Žofie, manželky následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Jeden z nich, Karel Maria Chotek, však vynikal. „Překonal svým dílem řadu fotografů své doby, o nichž se píše v encyklopediích,“ tvrdí historik fotografie Jan Vaca, který se Chotkovými fotografiemi zabývá několik let.
Chotkovu fotografickou vášeň historici ještě před deseti lety jen tušili. Na zámku se zachovalo torzo dřevěného fotoaparátu a několik fotografií, v zámecké knihovně číslo anglického časopisu The Amateur-Photographer z roku 1890 a na půdě školy skleněné negativy hraběcí rodiny a rozbitý projektor.
Zlom nastal v roce 2002. Kastelán zámku Líčkov na Lounsku našel na půdě tři velké zamčené kufry se značkou VB. Do Líčkova komunisti svezli mobiliář severočeských zámků, které potřebovali vyklidit. Skončilo tam i vybavení z Velkého Března.
Když velkobřezenský zámek po éře sídla politické školy, dětského domova a armády začal sloužit prohlídkám, kufry při vracení majetku zůstaly na Líčkově. Historici v nich tak až dodatečně objevili stovky snímků včetně daguerrotypie, jejíž stáří se nyní podařilo určit.
O autorství většiny fotografií nebylo pochyb. Nesly podpis Carl Chotek nebo Chotkovu značku. U dalších pomohly s identifikací poznámky na zadních stranách s Chotkovým rukopisem.

Šlechtic s fotoaparátem

Karel Maria Chotek se narodil 28. srpna 1853. Po vzoru svého dědečka se po dokončení vysoké školy dal na diplomatickou dráhu, stejně jako jeho otec v ní ale nedosáhl větších úspěchů. Opustil ji už v roce 1883 a nadále se už staral jen o velkobřezenské panství.
To mu poskytlo dost času na záliby. Fotografie mezi ně začala patřit již před rokem 1885, kdy si vzal za manželku Adheleidu von Hohenlohe-Langenburg. Od té doby fotografii zcela propadl. Nejprve fotil svou ženu a rodinu, pak i další šlechtice. „Jako jeden z nich se mohl pohybovat v jejich bezprostřední blízkosti, a proto fotografoval i každodenní život těchto šlechticů. Některé záběry aristokraty demytizují. Lidé se na snímcích smějí, baví se nebo leží nemocní na lůžku,“ říká Vaca. Chotek zanechal historikům i cenné snímky interiérů četných šlechtických sídel. V roce 1885 například vyfotografoval pražský palác rodiny Auersbergů, stejně tak pražský Salmův palác.

Zachycený život

Jak se šlechtic ve focení zdokonaloval, rostl i záběr jeho témat. „Stejně jako jiní tehdejší fotografové se snažil zachytit vše od běžných rodinných setkání, motivů z cest i personál svého panství ve Velkém Březně,“ upřesňuje Vaca. Fotil služky žehlící prádlo, česáče ovoce, selky na poli i loďaře na Labi. Velká část fotek pochází z cest po Evropě. Jsou na nich rybáři, sběrači mušlí, žebráci a velmi často moře a lodě. „Uchvátila ho vodní hladina a mraky kupící se nad ní. Ze snímků je znát silný vliv impresionismu,“ říká Vaca.
Chotek se stal členem významného Klubu vídeňských amatérských fotografů, později Camera klubu. Díky tomu se jeho fotky objevily na hromadných výstavách v mnoha evropských zemích, vycházely také v četných fotografických časopisech. V roce 1896 získal ocenění na Čtvrté mezinárodní výstavě Společnosti pro podporu amatérské fotografie v Hamburku. Fotil ale také v té době skandální nerovnou svatbu své sestřenice Žofie s následníkem trůnu.
„Karel Chotek byl fotoamatérem a fotografováním se především bavil. Z dochovaného množství snímků je však jasné, že tento koníček nebyl pouhou kratochvílí. I když nebyl tím, kdo udává směr a ukazuje něco nového, vytvářel velmi dobré, někdy až skvělé snímky, které dokážou vzbuzovat emoce,“ uzavírá Vaca.