V kolínské kovárně se kolem roku 1880 ostře pohádalo několik učňů. Jeden z nich si při tom popálil ruce, když sáhnul na rozpálenou podkovu. Nebýt této události, možná by se tehdy patnáctiletý Gustav Frištenský nestal nejslavnějším českým zápasníkem.
Zaprášené činky
Na rodáka z Kamhájku u Kolína vzpomíná jeho praneteř Zdena Frištenská. V Litovli, kde žil, vede jeho muzeum.
Dětství zápasníka bylo těžké. Musel tvrdě pracovat. „Ve dvanácti letech nosil na statku padesátikilové pytle zrní,“ vysvětluje Frištenská.
Po nehodě v kovárně se šel do Kouřimi učit řezníkem. Poprvé zde viděl zápas. „Zanechalo to v něm hluboký dojem,“ popisuje první setkání se sportem jeho praneteř.
Odjel do Brna, kde začal trénovat. „Tam, kde ostatní končili, Gustav začínal. Vybral si činky, které ležely v koutě. Na ostatní byly moc těžké,“ říká příbuzná zápasníka. V roce 1902 se stal amatérským mistrem Čech i Rakouska.
První setkání s budoucí paní Frištenskou nevypadalo na lásku na celý život. „Miroslava se ho bála. Měla strach, aby jí neublížil,“ říká Frištenská.
Slabý na nohy
Dceru sládka z Litovle si Frištenský vzal. Novomanželce slíbil svatební cestu na Kanárské ostrovy. Až cestou se dozvěděla, že jedou do Jižní Ameriky. „Měl tam dohodnuté zápasy,“ říká Frištenská.
Po úspěších na jihu kontinentu si zápasník dohodl vystupování ve Spojených státech. „Zápasení bylo v Americe populární jako fotbal. Na Frištenského chodilo v Kalifornii až třicet tisíc lidí,“ popisuje úspěchy prastrýce Frištenská.
Za první světové války narukoval. „Na frontu nemusel. Údajně byl slabý na nohy,“ říká ředitelka muzea. V roce 1929 získat titul mistr Evropy.
Okupace a následující roky byly krušné. Němci mu zabavili majetek, stejně se k němu později zachovali komunisté.
Uznání se zápasníkovi dostalo až rok před smrtí, kdy dostal titul Zasloužilý mistr sportu. Gustav Frištenský zemřel v roce 1957, bylo mu osmasedmdesát let.
