Zářivka zanechala jizvu v Mariině tváři

Skalpel, prosím! Panenka Maria potřebuje operaci zjizveného obličeje! Pětiletá obnova křížové chodby dominikánského kláštera vrcholí – oblouky oken proniká z rajského dvora laskavé světlo, na lešení stojí svérázní chirurgové v zaprášených šatech a vdechují historické památce nový život.
„Teď už nic nového nenajdeme, odkryli jsme všechno, co se dalo. Právě odkrývání je nejtěžší, pracujeme při něm i s malými kladívky a skalpely,“ říká akademický malíř Jiří Čech, který se podílel také na obnově Zvíkova, strakonického hradu a kostela Panny Marie Růžencové v Budějovicích. V klášteře šéfuje pětičlennému týmu restaurátorů, kteří západní rameno chodby dokončí letos na podzim. Dost je prověřilo. Na tuto stranu totiž navazuje základní umělecká škola, k níž se kabely vinuly tak nešetrně, že na zdi zbyly hluboké rýhy a krátery. „Vypadalo to docela beznadějně, protože v těchto místech bylo hodně technických zásahů. Například zářivka vedla přes obličej Panny Marie,“ vypočítává Čech.
Zdánlivých drobností, které jsou náročné na trpělivost, zručnost i pokoru k historii a umění, je snad milion. Třeba hledání odstínu okrové barvy, který nejvíc odpovídá původnímu zbarvení žeber křížové chodby. Vznikl až smícháním čtyř minerálních pigmentů – a pak je třeba ještě přetřít malbu dvěma vrstvami lazury, aby získala patinu. I díky této péči budou mít všechna čtyři křídla chodby jednotný ráz.
„V poslední fázi jsme našli řadu fragmentů nástěnných maleb. Jsou to zvláštní kruhové motivy a pocházejí z nejstarší fáze, tedy z doby kolem roku 1300. Zatím se nám nepovedlo identifikovat, co představují,“ upřesňuje ředitel jihočeských památkářů Petr Pavelec. Právě v západní části je nejstarších fresek nejvíc. Jeden dekorativní kruh zůstal úplně celý, z dalších zbyly kousky. Vedle vykukuje veselý obličej s očima jakoby obrácenýma k nebi. Kolem hlavičky možná bývala svatozář, která teď jako slunce zapadá za kruh namalovaný na zeď mnohem dřív než tato tvář. Žili tak spolu po staletí schovaní pod vrstvami vápna.