Před dvěma lety obletěla Entropa Davida Černého svět. Kontroverzní plastika představující jednotlivé země Evropské unie prostřednictvím stereotypů, které se k nim vážou, vyvolala nelibost u nejednoho politika. Ne každý stát totiž dokázal ustát Černého satiru s noblesou. I přes vlnu nevole a pozdvižení, které Entropa způsobila, se dnes řadí k dílům téměř kultovním.
Sedmička oslovila jindřichohradecké výtvarníky a požádala je, aby se na město, kde bydlí, zkusili podívat podobným způsobem.
Kam kráčíš, město?
Jana Šojdelová drží v rukou krabici zdobenou starými mapami a černobílými fotografiemi města. Šest papírových stěn záměrně budí dojem dávno zašlé krásy. Nebýt žárovky, která z krabice vykukuje, vypadalo by to, že ji po letech našla na půdě. Na přední stěně je velký nápis vytržený z novin Kam kráčíš, město?
Šojdelová rozloží krabici tak, aby se všechny stěny dotýkaly země, a začne objasňovat, co všechno je uvnitř.
Uprostřed ukazuje model lidského mozku. Vyčnívají z něj obrázky různých hradeckých budov. „Každá stavba symbolizuje to, co se mi vybaví ve spojitosti s městem,“ upřesňuje.
V samém středu je dům, ve kterém bydlí, kousek od něj gymnázium, kde studovala. S městem je neodmyslitelně spjatý zámek. Ten stojí spolu s dalšími historickými objekty nahoře. Dolní část mozku vyplňují moderní stavby, které jsou pro Hradec příznačné. Autorka vybrala mimo jiné Českou spořitelnu v Nádražní ulici.
„Je to budova, kterou lidé hodně kritizovali. Když se tady v devadesátých letech objevila, byli z toho úplně zničení. Považovali ji za paskvil,“ vysvětluje Šojdelová.
Napříč krabicí se táhne patnáctý poledník, častý cíl, který si fotí cizinci. Většina z nich ale netuší, že je o sto metrů víc na západ, než je ve skutečnosti označený.
Nad všemi těmi zmenšenými budovami vyčnívá z mozku žárovka. „Je symbolická. Nesvítí, protože nemám nápad. Nemůžu věci kritizovat, když nevím, jak je vylepšit,“ domnívá se Šojdelová.
Pohled zvenčí
„Moje koláž ukazuje Jindřichův Hradec tak, jak ho vnímají lidé zvenčí,“ říká Jana Jaracová. Nebydlí přímo ve městě, a tak jí nečiní problém dívat se na něj s nadhledem.
Koláž rozdělila příčně na dvě části, v té horní, růžové, se soustředila na to, jak na Hradec nahlížejí ti, kteří v něm nežijí.
Zámek a proslulá úzkokolejka patří mezi nejčastější cíle turistů, představují pomyslný most mezi historií a současností, a proto se objevují i v jejím díle.
Tuzemák dávno překročil hranice jižních Čech a stal se oblíbeným nápojem řady lidí. Ve srovnání se zámkem je to stále jen produkt, nicméně nelze mu upřít význam, který pro město má. Aby vyzdvihla jeho důležitost pro Hradec, udělala z něj Jaracová vlajku na jedné
z věží zámku.
V dolní, tmavé části obrazu zachytila město z pohledu jeho obyvatel. „To, co je pro turisty krásné a kulturně je to obohatí, je pro místní každodenní rutina, která časem zešediví. Třeba jako zámek nebo architektura města,“ uzavírá Jaracová.
Remember St. Art 2011
Stereotyp očima dalšího z jindřichohradeckých umělců není snadno uchopitelný. Jakub Valášek nabízí zcela odlišný pohled na město.
Kresba Remember St. Art 2011 je první z volného cyklu, který nese název město Jindřichův Hradec a život v něm. Cílem série je dokumentovat stav osazenstva v různých zařízeních v Jindřichově Hradci.
Valášek doufá, že se mu tímto způsobem podaří zachytit jednotvárnost určitého místa
a konkrétních lidí. Nápis St. Art představuje jakousi značku, s kterou autor neustále pracuje, proto se stala ústředním motivem i na této kresbě.
Zobrazil různé lidi, přátele a známé, sedící v době vzniku díla u stejného stolu. Některé z přikreslených malůvek jsou výsledkem spolupráce s některými z nich.
„Je to stereotyp na maloměstě, taková sonda do života mladých lidí,“ míní Valášek. Není to podle něj specifický problém Jindřichova Hradce, ale většiny menších měst. Lidé se brání novým věcem, jsou spokojeni s tím, co se jim nabízí, a nemají potřebu se do chodu města vměšovat. I povaha a smýšlení obyvatel se tedy dá do jisté míry označit za stereotypní. Zachytit takový moment a umělecky ho ztvárnit ale není snadné. „Lidé se podvědomě bojí invencí,“ tvrdí Valášek, který pracuje jako historik umění v Muzeu Jindřichohradecka.
Autopéčko
Náměstí schované pod koly aut. Tak vypadá dílo Tomáše Kadlece nazvané Autopéčko. Vystihl jeden z největších stereotypů Hradce, který už místní nijak nepřekvapí.
Vozy vyskládané v centru vnímá negativně a překážejí mu. S úsměvem ale hodnotí i druhou stránku věci. „Pro někoho to může být pohodlný stereotyp, zaparkuje si přímo před krámem,“ dodává.
Místo hromady aut by na náměstí raději viděl tržnici, která mu ve městě chybí. Sváteční trhy se obvykle konají na Masarykově náměstí, ale klasické, kde by obchodníci mohli prodávat čerstvou zeleninu, ovoce či květiny každý den, městu scházejí.
Kadlec tvrdí, že každý může stereotypy města měnit. Ale málokdo to skutečně udělat chce. Převážně od lidí, kteří se podílejí na kulturním dění v Hradci, vzešel návrh na odstranění parkovacích míst
z náměstí. Předešlé zastupitelstvo o něm prý vědělo, ale k žádnému obratu nedošlo. Podle autora Autopéčka s novým vedením svitla naděje, že by se situace mohla změnit.
Profily umělců
Jana Šojdelová
16. 12. 1990
- vystudovala Gymnázium Vítězslava Nováka,
v současné době studuje jazykovou školu obor angličtina
- vystavovala v DADA Clubu Kasper
Jakub Valášek
18. 1. 1979
- vystudoval FaVU VUT Brno, ateliér Environment
- pracuje jako historik umění v Muzeu Jindřichohradecka
- vystavoval v Praze, v Brně, v Jindřichově Hradci a dalších městech, v současné době se připravuje na svou třetí samostatnou výstavu v Jindřichově Hradci
Tomáš Kadlec
17. 5. 1985
- vystudoval střední soukromou školu designu v Praze
- vystavoval v DADA Clubu Kasper, v Art caffé v Jindřichově Hradci, v Muzeu Jindřichohradecka
Jana Jaracová
14. 4. 1989
- vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu sv. Anežky České v Českém Krumlově
- v současné době spolupracuje s divadlem Studna
