Zatancovat se dá uzené i pytel blech | E15.cz

Zatancovat se dá uzené i pytel blech

Drahomíra Štěrbová přivedla za třicet let učitelské praxe k lásce k tanci stovky dětí. Posledních sedm let sbírá úspěchy na soutěžích.

„O tanci se nedá mluvit, ten se musí tancovat,“ myslí si učitelka tance Drahomíra Šterbová. Přesto se o taneční zkušenosti a zážitky se čtenáři Sedmičky ráda podělila.

Nejste už po čtyřiceti pěti letech utancovaná?

Ne, ne, ne. Stále se bavím tak jako na začátku. Začala jsem ve čtyřech letech v Sezimově Ústí, v patnácti jsem jezdila na klasický tanec do Prahy s tím, že na místní umělecké škole výuku převezmu. Mé učitelce tance bylo už sedmdesát a ve mně našla nástupce.

K tomu jste ale potřebovala nějakou taneční školu.

Přesně. Vymyslely jsme, že po gymnáziu půjdu na AMU na taneční pedagogiku. Záhy jsem ale přišla do jiného stavu a místo tance jsem šla pracovat do krejčovny. Tancovat s bříškem přece jen moc nešlo. Jenže když byly dceři tři týdny, oznámila mi maminka, že mě s mým manželem přihlásili na dálkové studium. Takže jsem ještě v šestinedělí šla dělat zkoušky a povedlo se.

Maminka tedy měla o vaší budoucnosti jasno?

Chápala, že už se nedá dělat nic jiného, než že budu tancovat. A když jsem si dovolila mezitím pořídit miminko, tak abych neztrácela čas, vymyslela mi studium. Já sama bych o něm nepřemýšlela. Ve dvaceti bylo miminko pro mě to jediné, co můžu zvládnout.

To si nedovedu představit. Že bych nyní měla už roční miminko.

Vidíte. A přitom když se na to dívám zpátky, vůbec to nebylo brzo. Mám dvě velké, samostatné děti a můžu se o to víc věnovat práci.

A zvlášť v posledních letech to nese své ovoce.

Ano. Posledních sedm let postupujeme na celostátní přehlídky s děvčaty, která tancují v pobočce naší školy ve Veselí. Holky zároveň trénují v tamějším tanečním studiu Žába. Jsou na tom proto technicky opravdu dobře.

S jakou choreografií jste naposledy jely?

Jmenuje se Vstávat a hýbat se, podtitul je Suchý zip. S nápadem přišla jedna z dívek. Tenkrát jsem si řekla, že to je naprostá kravina. Ale ono se dá zatancovat naprosto všechno. I pytel blech nebo uzené.

Vy berete úspěchy s rezervou. Nepatříte mezi učitele-trenéry, kteří makají rok s cílem vyhrát.

To rozhodně ne. Chci, aby se tanečníci někde ukazovali, potřebují publikum, zvykat si na něj. Nicméně nejsem ten typ: jedeme a musíme vyhrát, spíš: jedeme a zatancujeme si.

Setkala jste se na soutěži s něčím, co vás rozčílilo?

V jižních Čechách scénický tanec moc nekvete. A na krajské přehlídce v Budějovicích se občas ukáže i někdo, kdo do dneška nepochopil, co scénický tanec je. Klidně přijede s diskem, na které dvanáctileté děti předvádějí prostitutky na dálnici. Kolem nich chodí pasáci a jakoby kouří cigarety. To mě dokáže znechutit. To není téma pro dvanáctileté.
Jak se tanec změnil za dobu, co se mu věnujete?
Dřív jsme nevěděli, co se tancuje ve světě. My tančili klasiku, přirozenou improvizaci. Například s jazzovými prvky v baletu začal koketovat až Pavel Šmok. Po revoluci k nám vpluly neomezené možnosti, nové styly, techniky. Lidé mohou tancovat, co chtějí. Otázkou je, jestli osloví.

Čím oslovujete vy?

Držím se scénického tance, což je pohyb, díky kterému se děti naučí přirozeně vyjadřovat svým tělem, mluvit jím o svých pocitech. Věřím, že i samy jsou pak v životě citlivějšími lidmi. Věnujeme se i technice klasického tance, která je dobrým základem pro jakýkoli tanec. Ale že bych klasiku s dětmi drtila, to ne. Vždycky jsem brala všechny děti. Ať měly tělesné propozice, nebo ne.

Takže u vás netancují jen vyzáblé baletky?

Vůbec ne. A pozor! Pohybově nadanější tanečníky jsem často měla mezi boubelkami. Hubeňoučké holčičky na tom byly hůř i co se týká energie. Boubelky byly úžasné!

Vím odpověď, ale přesto: Co je váš největší koníček?

Má práce. Ničí mě, i ohromně baví. Manžel by dodal ještě vaření. Ale to je spíš úniková činnost, při které vypnu.

Vaříte ale vlastně celý život. Ať jídlo, nebo tanec.

Vařím a čekám na odezvu. Jak to strávníci – diváci přijmou. Nejspokojenější ale jsem, když chutná mým tanečníkům.

Drahomíra Štěrbová S tancem začala na Lidové škole umění v Sezimově Ústí (později základní umělecká škola). Nyní zde už třicet let i učí. Vystudovala taneční pedagogiku. Její žačky v poslední době postupují do celostátních kol přehlídky scénického tance Tanec, tanec… Jablonec nad Nisou.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!