Má skvělou orientaci v terénu a umí to s bicyklem. Po třech stříbrných medailích z uplynulých dvou světových šampionátů v orientačních závodech na horských kolech zůstal tentokrát Jiří Hradil ze Zlína těsně pod stupni vítězů. Na nedávném mistrovství světa v Portugalsku skončil na klasické trati čtvrtý.
„Do závodu se startovalo intervalově a do poslední chvíle to vypadalo na bronz. Až poslední závodník na trati mě o medaili připravil. I čtvrté místo je ale pěkné,“ bilancuje čtyřiadvacetiletý cyklista.
Čeká ho Světový pohár
Na horských kolech soutěží jezdci v orientačních závodech od začátku devadesátých let. Letos startovalo na šampionátu v mužské kategorii čtyřiadevadesát závodníků z šestadvaceti zemí. „Konkurence je každým rokem větší. Důležitá je maximální koncentrace po celý závod a to se mi úplně nepovedlo,“ vrací se k vrcholu sezony Hradil, který na šampionátu odjel i závody na střední trati a ve sprintu, v nichž skončil ve druhé desítce.
Na slušné umístění si dělá zlínský jezdec zálusk i v závodech Světového poháru. „Teď jsem celkově asi pátý. V dubnu se mi podařilo vyhrát v Maďarsku na střední trati. Čekají mě ještě dva závody. Pokud zajedu oba dobře, možná bych mohl skončit na konečném třetím místě,“ přemítá cyklista.
Hradil od dětství sportoval. „Od sedmi let jsem dělal judo, od devíti orientační běh. K horským kolům jsem se dostal v roce 2002. Nemám tak dobré fyzické předpoklady pro běh a v sedle mě to víc baví,“ říká jezdec, který si zpestřuje závody s mapou v terénu i silniční cyklistikou.
„Baví mě to kombinovat. Orientačních závodů na horských kolech odjedu asi třicet za sezonu, ale dá se zvládnout dvojnásobek. Proto jezdím silnici,“ říká jezdec, jenž na asfaltu závodí za stáj KCK Zlín.
Pro orientační závody používá standardní horské kolo. „Jedinou specialitou je otočný mapník na řídítkách a čip, který označuje průjezd na časových kontrolách,“ vysvětluje Hradil, jehož bicykl stál šedesát tisíc korun. „Cena nejkvalitnějších kol může vyšplhat až na sto dvacet tisíc, ale myslím, že mám solidní materiál,“ dodává cyklista.
Základem je kondice
Podle zlínského závodníka je v soutěžích důležité být dobrý ve čtení map a mít kondici. „Když chce člověk jezdit ve špičce, musí být připravený všestranně. Například při sprintu to chce hlavně chladnou hlavu, protože příliš rychlý jezdec může přejet nějakou odbočku a tím hodně ztratí. Naopak v závodech s dlouhými kopci má výhodu fyzicky připravenější jezdec. Takové závody mi vyhovují víc, ale umím zajet i tratě náročné na mapu,“ porovnává závodník.
Na výborné fyzičce stojí Hradilovy úspěchy. Na kole je téměř každý den. „Trénuji tak na úrovni poloprofesionálů,“ tvrdí cyklista, jemuž se zatím daří skloubit sportování se studiem. „V létě mám tři měsíce volna, tak víc jezdím. Ve zkouškovém období se ale musím věnovat zase víc škole,“ přiznává student, jehož od podzimu čeká poslední ročník na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií na VUT v Brně.
Po ukončení studií by rád na vrcholové úrovni jezdil ještě několik let. „Uvidíme, jak půjde dohromady sport s prací. Mému reprezentačnímu kolegovi Jardovi Ryglovi je čtyřicet a pořád je dobrý,“ tvrdí Hradil.
Sezona sice ještě neskončila, ale Hradil se dívá už do té další. „Světový šampionát bude v Itálii, rád bych zase bojoval o medaili. Potvrdil jsem si, že ji mohu získat, chce to jen větší jistotu ve čtení mapy. Zapracuji na tom na nějakém soustředění,“ uzavírá zlínský závodník.
