Závodní kuželky: začíná jaro, chybí lidi

Kuželkářům Lokomotivy se ve třetí lize daří. Po rekonstrukci své herny jsou na třetím místě třetí ligy a o víkendu jim začne jarní část sezony.

Už čtyřicet let padají v Suchém Vrbném kuželky. Závodníci zažili oslavy mistrovského titulu mužů v roce 1979 i pátého místa v tehdejším poháru mistrů evropských zemí. Tento sport má v Budějovicích tradici. Jaká je jeho současnost? Ne tak velkolepá jako minulost.
O víkendu začly týmy Lokomotivy jarní část sezony, která není špatná. „Máme pět družstev a nevedou si špatně,“ říká předseda klubu a hráč A-mužstva Jiří Bláha.
„Lokotka“ je jedním ze dvou celků ve městě. Konkurenční Dynamo ale nedosahuje takových výsledků, aby se s ní mohlo měřit. Jejich první mužstvo mužů hraje o dvě soutěže níž.

Mají okolo třiceti členů

Hráči Lokomotivy jsou třetí ve třetí lize mužů. Béčko se zachraňuje v divizi, ženy si udržují střed druhé nejvyšší soutěže v Česku a dorostenci bojují o možnost postoupit do play-off o titul mistra republiky.
„Máme kolem třiceti členů,“ dodává Bláha. To není mnoho, protože v minulosti jich bylo také okolo osmdesáti. I z toho důvodu nemyslí na případný postup. Neměli by pořádně s kým hrát. Pro jaro totiž skončili ze zdravotních důvodů hned dva hráči. Ze šesti členů jednoho družstva je to zásadní část. Starší kuželkáři končí a noví moc nechodí.
Na vině může být několik faktorů. „Je to časově dost náročné. Jeden zápas může trvat tři hodiny i déle. K tomu připadá cestování,“ líčí Bláha. Lokomotiva hraje ve třetí lize ve skupině D a nastupuje s celky z jižní části republiky. Střetává se s Rosicemi, Jihlavou, Žirovnicí nebo Ivančicemi.
Další věcí je, že naučit se kuželky není jednoduché. Pro řadu lidí jsou jen českým označením bowlingu a oba sporty jim vzájemně splývají. „S trochou nadsázky říkám, že bowling je pro pitomce. Stačí hodit kouli doprostřed a většinou to spadne všechno. To v kuželkách neplatí,“ usmívá se hráč A-týmu Tomáš Zetek.
Tradiční zábava v restauracích se liší od kuželek v mnoha ohledech. Tou nejvýraznější jsou třeba rozměry koule. Kuželkářská je menší, jednotlivé kuželky jsou dál od sebe a hází se i na 120 hodů.
„Kuželky nejsou jen hospodskou zábavou, ale sportem jako každý jiný,“ upozorňuje Bláha. Dají se natrénovat, ale jsou náročné především na psychiku. „Člověk se musí naučit rutinu. Hází jeden hod stejně jako druhý. Rozhoduje každých pár centimetrů, kdy se něco udělá jinak,“ vysvětluje Zetek.
Ačkoliv kuželky získaly v Českých Budějovicích zázemí už v roce 1972, první kompletní rekonstrukce se dočkala suchovrbenská herna až vloni. Náročná modernizace vyšla jen díky pomoci grantového programu Jihočeského kraje a úsilí vlastních členů.
„Díky tomu jsme získali moderní zázemí. Hrajeme tu, trénujeme, nebo ji můžeme pronajímat pro různé akce,“ uzavírá Bláha. Doufá, že kuželky znovu přitáhnou zájemce a členská základna se bude rozrůstat.

Kuželky versus bowling

Kuželky se hrají do 9 kuželek, bowling do 10.
Rozdíl je v rozestavení. V bowlingu jsou do trojúhelníku, v kuželkách do kosočtverce.
Bowlingová koule je těžší, má tři díry na prsty. V kuželkách je lehčí a bez otvorů.
Rozdíly jsou i v materiálech, v proporcích dráhy a počítání výsledků.