Jestli se o někom dá říct, že je stálicí hvězdného nebe, tak je to Stanislav Fořt. Sedmnáctiletý mladík z Dražic, který studuje na táborském gymnáziu Pierra de Coubertina, se tradičně umisťuje na nejpřednějších příčkách astronomických klání mezi státy. Před pár dny přivezl zlato ze čtvrtého ročníku Mezinárodní olympiády v astronomii a astrofyzice. Porazil 106 kolegů z dvaadvaceti zemí. Výjimečný student odpovídal v odborném jazykovém stylu, věda k němu prostě patří.
Co musí člověk udělat, aby se dostal na olympiádu?
Prošel jsem školním kolem, korespondenčním, státním a pak ještě přípravným soustředěním. Tam jsem sice nezvítězil, ale osud tomu chtěl, že jsem nakonec jel já. Udělal jsem malou chybu. A jelikož se Česká republika účastnila poprvé, byl jsem za národní tým sám. Příští rok už je pravděpodobné, že vyšle tým v běžné konfiguraci. Pět studentů a dva vedoucí.
Malá chyba. Co to v astronomii znamená?
Pokud zpracuji úlohu správně, jen vstupní data jsou nějak pozměněná. Špatně jsem interpretoval fakt v zadání. Malé chyby dělá člověk pořád.
Jak olympiáda vypadá?
Jsou tři části. Teoretické kolo trvá pět hodin a obsahuje osmnáct úloh, čtyři hodiny zabere analýza dat, to jsou dvě úlohy. Poslední, pozorovací kolo, bylo v planetáriu na hodinu. Na reálnou oblohu nebylo totiž kvůli dešti vidět.
Řeknete konkrétní příklad?
Řešili jsme třeba na jakých vlnových délkách je možné pozorovat černou díru ve středu galaxie, aby byla detekovatelná jako plošný zdroj, ne jen bod.
To je pro vás těžký příklad?
Jeden z lehčích. Těžší byl, když jsme řešili dynamiku dvojhvězdného systému, jak dvě hvězdy obíhají kolem sebe. Z dalších parametrů jsme zjišťovali, jak těžké, hmotné ty složky jsou.
Jak dlouho vám trvá řešení ?
Než si uvědomím, jak na to, je to tak minuta až dvě. Dál tak deset minut.
Asi nestačí školní fyzika…
Musíte mít středoškolské matematické základy s přesahem do matematiky vysokoškolské. Potřebujete znát fyziku, která stojí na pozadí, a mít faktické znalosti z mechaniky a fyziky záření.
Není vám škola zbytečná?
V některých oborech mám znalosti, které přesahují běžné množství, které se vyučuje, ale ve většině se mám co naučit. Přírodní vědy mě zajímaly odnepaměti. Už na základní škole to přerostlo přes informatiku k fyzice. Astronomie a astrofyzika jsou její součástí. A astronomie má krásnou pozorovací část, to mě také přitáhlo.
Baví vás pozorování?
Je to zábava. I když vím, že s přístroji, které teď mám, nedokážu objevit nic nového.
Jaký je váš sen?
Přijít na něco, na co ještě nikdo nepřišel, objevit, co objevené nebylo, porozumět, čemu nikdo neporozuměl. To je asi cíl každého, kdo má vědecké aspirace. Chtěl bych studovat teoretickou fyziku, zajímá mě spíš astrofyzika.
Co říkáte na astrologii?
To nevím, prostě slovo, akorát je tam místo nomos logos. Jako vztahu mezi postavením hvězd a lidským životem jí moc nevěřím. Netvrdím, že něco mimo běžný rámec chápání nemůže existovat, to by byla hloupost. Znalosti, které máme my lidé, jsou jen přiblížením k reálnému stavu. To je běžný fakt. Určitě existuje prostor pro nepoznané.
