Nový herní systém, který trenér druholigového SFC Opava Jaroslav Horák pro své svěřence vybral, tlačí Zdeňka Partyše více do ofenzivy.
Systém tří útočníků vás vyhnal ze zálohy dopředu. Jak vám sedí nová role?
Kromě toho, že připravuji akce, což byl předtím můj hlavní úkol, musím být stále v pokutovém území a dostávat se do šancí. Určitě mi více vyhovovovala předchozí role, ale musím se s tím porvat.
Jaká je atmosféra v týmu?
Zimní příprava byla letos hodně herní, ale dlouhá a jsme rádi, že už skončila. Atmosféra je teď o dost lepší, protože se každý těší na první zápasy, ve kterých budeme bojovat o lepší umístění.
Pomohla změna trenéra mužstvu ožít?
Začali jsme hrát nový systém, to je oživení. Teď jde o to, jestli všechno přeneseme do zápasů, protože v tabulce to s Opavou není vůbec růžové.
V Opavě jste od roku 2007. Jak jste si tady zvykl a co vám tady schází?
Hrozně to uteklo a vůbec mi to tak nepřipadá. Zvykl jsem si tady velice dobře. Opava se stala mým druhým domovem, kde mi občas chybí snad jenom rodiče. Když mi je ale smutno, tak je jedu navštívit do Brna, protože to není zase tak daleko.
Byl jste vždycky přesvědčený, že chcete hrát profesionálně fotbal, nebo jste měl v záloze civilnější cíle?
Původně jsem chtěl hrát tenis, ale zjistil jsem, že na něj nemám hlavu a že mi určitě více sedne nějaký kolektivní sport. S fotbalem jsem začínal u babičky ve Svitávce, celkem mi to šlo, a tak jsem u něj zůstal. Civilnější cíle jsem nikdy moc neměl a po vystudování obchodní akademie jsem je zavrhl úplně.
Co vás kromě fotbalu baví?
Přiznám se, že jsem v Opavě hodně zlenivěl. Můj den je jeden velký stereotyp. Nejprve trénink, pak oběd, kafe a domů ležet a koukat se na internet nebo telefonovat. Kluci říkají, že se mi nedá dovolat, takže asi to telefonování je muj největší koníček. Čas si samozřejmě udělám i na mimofotbalové kamarády, s kterými zajdu na večeři nebo kafíčko. Můj spolubydlící Venca Zapletal mě naučil správně umývat nádobí, tak teď ještě hodně času trávím v kuchyni.
