Zelené údolí. Haluška v něm řádila, Müller vařil guláš

Je tomu třicet let, co padla poslední klapka seriálu Přátelé Zeleného údolí. Nikdo ze štábu tehdy netušil, že právě dotočil legendu.

Pavel, kluk z města, svérázný lesník Horyna a bílá chlupatá fenka Haluška. Dobrodružství této trojice hltaly poprvé děti v roce 1981, kdy měl seriál premiéru. Od té doby jej televizní stanice opakovaly nesčetněkrát. Jen Česká televize jej dávala osmkrát a seriál si od ní koupily i konkurenční kanály.
„Byť jsem natočil spoustu dalších, lepších věcí, Přátelé Zeleného údolí se stali legendou,“ říká s úsměvem kameraman Ivo Popek, pro nějž to byl první hraný film jeho kariéry.
Seriál filmaři točili v letech 1979–1980 v Beskydech, v údolí Velký Lipový poblíž Morávky. Horynovu chalupu tam najdete dodnes. „Televize si k ní kvůli natáčení přistavěla ještě plůtek a branku. Sklep se proměnil ve stáj pro koně,“ popisuje další z kameramanů Zdeněk Úlehla, který před třiceti lety Popkovi asistoval.
Oba rádi vzpomínají na Vlada Müllera, který hrál v seriálu hlavní dospělou roli. „Byl to profík a vidět jej při práci, to byla velká škola. Když vzal sekeru, věřili jste mu, že ji nedrží v ruce poprvé v životě,“ popisuje Popek.
Müller prý výtečně vařil, pro štáb připravil tu guláš, tu bifteky z muflona. A natáčení v přírodě si užíval. „Filmuje se mně velmi dobře, protože všichni, kdo se na natáčení podílejí, pracují s láskou, netvoří jen z nutnosti. Mnohokrát se dělá bez oběda, od rána do večera. Někdy je prostě potřeba vydržet, aby se věc dotáhla a vydařila. Lidé tady to chápou stejně. To je cenná deviza,“ cituje Česká televize na stránkách pořadu, co herec řekl v červenci 1979 Ostravskému večerníku.

Zrzek z Ostravy

Hlavní dětskou roli dostal zrzavý kudrnatý kluk z Ostravy Martin Čížek. „Původně ji měl hrát Tomáš Holý, ale ten točil ve stejnou dobu film Pod Jezevčí skálou. Neměl tolik času a autoři se báli, že by to divákům splývalo. Tak udělali konkurz,“ vypráví kameraman Úlehla.
Z padesáti kluků režisér František Mudra ukázal na zrzavého Čížka. „Vybral jsem opravdu dobře, protože to byl správný kluk. Vydržel to, že jsme na něho lili vodu, foukali sníh a potápěli ho v bahně,“ řekl režisér Mudra, když jeho seriál slavil dvacetiny. Třicetin už se nedožil.
Z malého Pavla vyrostl dospělý chlap, který se dnes o seriálu bavit nechce. „Nezlobte se, nestojím o to,“ říká stručně. Herec z něj není, pracuje v pojišťovnictví a dál žije v Ostravě. Lidé jej dodnes poznávají, co teprve v dobách, kdy měl seriál premiéru. „Vzpomínám na velké koše na prádlo plné dopisů, na které jsme s Vladem ani nestačili odpovídat,“ stojí na stránkách České televize, co řekl dětský herec před lety. Nezapomenutelné byly také chvíle, kdy se před kamerou objevilo některé z mnoha zvířat, s nimiž scénář počítal. Asi nejvíc si zahrála fenka Haluška. „Hned první záběr, co jsme s ní točili, měl být o tom, že se otevřou dveře chalupy a Haluška vyběhne ven. Otevřely se, vyběhla a my jsme viděli jen bílou chlupatou tečku, jak peláší pryč od nás směrem k Morávce,“ komentuje kameraman Zdeněk Úlehla nespolehlivost herečky.

Po třiceti letech

Šéfdramaturg České televize v Ostravě Aleš Jurda říká, že i když dnes může seriál působit místy naivně, diváci jej stále chtějí. „Je o přírodě a dobrodružství a to je vděčné vždycky, i pro další generace. A není v něm žádná propaganda, jediné slovo, které bychom museli vystřihnout,“ podotýká Jurda.
S tehdy ještě žijícím režisérem Mudrou sice před deseti lety seriál přestříhával, ale jen proto, aby mělo všech dvanáct dílů stejnou délku, jak to dnešní televize vyžaduje.
Hitem se stala i titulní píseň, kterou složil tandem Wykrent-Petrov. Lidé si ji notují dodneška. „Asi deset let zpátky, když chodili mí vnuci do školy, byla slova písničky v čítankách pro třetí třídu,“ usmívá se autor textu Jaroslav Wykrent.
Ani on, ani další tvůrci Přátel Zeleného údolí tehdy netušili, jaký fenomén se jim rodí pod rukama. Až na jednoho. Tohle řekl při natáčení před jedenatřiceti lety Vlado Müller. „Nechci ze sebe dělat proroka, přesto si ale myslím, že seriál bude mít úspěch, protože je o přírodě, avšak ne publicistický, nýbrž hraný. A to je jeho velká přednost,“ uvedl Müller.