Ženy ošetřovatelů nežárlí, i když slůně je na prvním místě

V mnoha domácnostech by bylo dusno, kdyby jeden z páru trávil dny a noci v práci. V případě ošetřovatelů ze sloního pavilonu ostravské zoologické zahrady to neplatí. „Je to náročné. Manžel ,kojí‘ slůně a sedmnáctiletý syn se stará o naši dceru, ale zvládneme to,“ tvrdí Petra Zvolánková, manželka jednoho z ošetřovatelů. „Prcku, prďolo, drobku, pinďo,“ volá na slůně její muž, jedenačtyřicetiletý Pavel Zvolánek. Chce, aby si zvyklo na jeho hlas. Mládě někdy samo přiběhne, protože asi doufá, že by mohlo dostat napít. Když nic nevyškemrá, utíká zpátky za mámou Vishesh, která se stále ještě učí, jak se ke svému potomkovi správně chovat.
„Právě proto jsme denně v práci, protože samice může kdykoliv neočekávaně reagovat. Někdy je neklidná, plaší se a my vůbec nevíme proč,“ vysvětluje další ošetřovatel, sedmačtyřicetiletý Jaromír Fiala.
Sloní pohotovost může podle ošetřovatelů trvat ještě i půl roku. Dokud bude třeba, budou slůně dokrmovat. Teď pije denně osm litrů náhradního sloního mléka, a to ve tří až čtyřhodinových intervalech. Ve stejné době vždy žere také jeho nevyzpytatelná matka Vishesh.

Seznámení u slonů

„Je to náročné, ale zatím mi žena kufry nesbalila,“ směje se Zvolánek, ale vzápětí zvážní. Doma mají tříletou dceru. „Když si žena s takto postiženým člověkem začne, musí s podobnými situacemi počítat. Jinak vztah nemůže vydržet,“ dodává ošetřovatel.
Jeho manželka souhlasí. Sama v zoologické zahradě začínala. I teď pracuje se zvířaty – ve zverimexu. „Doufám, že dávám najevo dost pochopení,“ říká žena. Její vstřícnost má opodstatnění. Slonům vděčí za seznámení s manželem. „Právě u nich jsme se potkali. Držím prckovi palce, aby to vyšlo,“ fandí Zvolánková. Liběna Hájková, která je přítelkyní ošetřovatele Fialy, mimořádné služby u slonů chápe. „Když má člověk malé děti, tak je to podobné,“ míní Hájková. Je také zaměstnaná v ostravské zoo – v pavilonu hrochů. „Vím, co to obnáší. Ale i kdybych se zvířaty nepracovala, nedokázala bych se zlobit,“ říká Hájková.
Její přítel Fiala dodává, že bývalá manželka tolik pochopení neměla. Zvolánek souhlasně přikyvuje. „Proto se lidé ze zoo často párují, protože jsou podobně postiženi láskou ke zvířatům,“ vysvětluje ošetřovatel. Podobné to podle něho mají třeba policisté nebo lékaři. „Někde to jde, vypnout po osmi hodinách mašinu, zapíchnout vidle, pustit práci z hlavy. U zvířat je to jiné,“ říká Zvolánek.
Ošetřovatelé stále sledují na obrazovce, co se děje se slůnětem. Mládě, kterému fandí lidé z celé republiky, snímá několik kamer. Kromě nich nikdo ke slonům nesmí. „I já to mám zakázané,“ říká tisková mluvčí zahrady Šárka Kalousková.
Na dveřích se mezitím objeví odraz obrovské slonice Johti. Neklidně přechází ze strany na stranu. Každým dnem má přivést na svět mládě. Na rozdíl od ostatních slonů je bez lidí nešťastná. Podle Zvolánka je to tím, že byla patnáct let v cirkuse. „Když dlouho necvičí, je smutná, hůř žere. Když k ní přijdete, vydává jiné zvuky než ostatní. Je prostě společensky založená,“ vysvětluje.
Až se narodí další slůně, budou mít ženy ošetřovatelů o další důvod k trpělivosti více.