Přestože ženy v uniformách budí respekt, často se v nich místo dominantních typů ukrývají křehké ženy. Svoji práci ale i tak musí zastat stejně dobře jako muži.
Výjimkou jsou jedině ženy-hasičky. „Výjezdy k požárům jsou zatím kvůli velmi přísným předpisům doménou mužů. Hasičky v uniformě pracují na oddělení požární prevence, kontroly nebo ochrany obyvatelstva,“ přiblížil mluvčí Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje Jaroslav Haid.
Jednou z nich je i Jana Tomková. „Práci hasičů jsem obdivovala už od dětství. Chtěla jsem se stát jedním z nich. Nevnímám to jako typicky mužské povolání,“ tvrdí hasička, která slouží jako jedna ze dvou žen v uniformě u břeclavských hasičů.
Ne vždy jde ale o splněný dětský sen. Někdy při volbě povolání sehraje svoji roli také náhoda. Například u nadpraporčice Radky Poláškové, která pracuje na oddělení prevence u hodonínské policie.
„Po střední škole jsem se přišla na policii zeptat, jestli by pro mě neměli nějakou práci. Doporučili mi policejní školu. Přihlásila jsem se na ni, a tím to všechno začalo,“ vzpomíná křehká žena, která si mezi policisty našla i svého budoucího manžela.
Jiný osud měla řidička autobusu Zdeňka Zálešáková. „Několik let jsem pracovala v soukromé mateřské školce. Po vstupu do Evropské unie se ale situace změnila, a proto jsem se rozhodla školku zavřít. Udělala jsem si řidičák na autobus, abych mohla vozit děti na výlety. Díky tomu jsem se mohla ucházet o místo řidičky,“ popsala Zálešáková, která se svým nízkopodlažním autobusem vozí cestující po Břeclavi.
Probojovat se chvíli trvá
Přestože někdy musí ženy zastat stejnou práci jako muži, mají to v některých případech složitější. Potvrdila to i Romana Riebelová, která pracuje v záchranné službě v Břeclavi. „Máme to těžší například při zvedání a odnášení lidí. Ale i v takovém případě to musejí ženy zvládnout,“ tvrdí záchranářka.
Naopak výhodou záchranářek může být podle ní to, že na ně lépe reagují děti. „Také opilci si nedovolí být na ženu tolik agresivní jako na muže,“ dodává Rieblová.
Další ženou, která obléká denně uniformu, je i myslivkyně Renata Hasilová z Valtic. Ta se kromě myslivosti věnuje i výcviku psů pro canisterapii, což je léčba lidské psychiky prostřednictvím psa. „Nemyslím si, že by to měly ženy mezi myslivci v něčem těžší. Když jdu ale krmit zvěř, tak si toho samozřejmě naložím na záda méně,“ říká s úsměvem Hasilová. Jednoduché to mezi tolika muži neměla ani na svém prvním honu.
„Bylo to složitější. Navíc jsem přišla na hon se zlatým retrívrem, který byl tehdy jako lovecké plemeno skoro neznámý. Teď už se ale mezi valtickými myslivci cítím výborně,“ dodává Hasilová.
Podle policistky Radky Poláškové mají ženy u policie svoje výhody i nevýhody. „Je to individuální. Když je nějaká rvačka, v takové situaci většinou lépe obstojí muž. Když ale řešíme třeba rodinné hádky, může být žena v takovém případě úspěšnější, protože umí lépe naslouchat,“ myslí si Polášková.
V době, kdy ještě pracovala u dopravní policie, to ale jako žena jednoduché neměla. Často si musela vyslechnout nadávky od bezohledných řidičů.
Podobnou zkušenost má i řidička autobusu Zálešáková. Ta se zase zpočátku musela vyrovnat s nedůvěřivými poznámkami některých svých mužských kolegů. „Teď už si na autobusu umím sama vyměnit žárovku nebo třeba dolít olej,” říká s úsměvem. O tom, že svoji práci dělá dobře, přesvědčilo ostatní i její loňské vítězství v anketě o nejvstřícnějšího a nejohleduplnějšího řidiče městské hromadné dopravy v Břeclavi.
Zálešáková míní, že její práce je hlavně o trpělivosti. „Proto také pravidelně cvičím taj-či, které mě uklidňuje. Zajímám se o alternativní medicínu a každé ráno si zaplavu v bazénu se studenou vodou. Díky tomu jsem nebyla už dvacet let nemocná. A to je při práci řidičky, která vozí spoustu lidí a musí neustále sahat na peníze, skoro zázrak,“ popsala řidička.
Ženy v uniformě popisují, že někdy není jednoduché po fyzicky náročné službě přijít domů a ještě zvládnout domácí práce. „Ženy jsou v nevýhodě také v tom případě, když odcházejí na mateřskou dovolenou. U policie je to tak, že vám zaměstnavatel drží vaše místo jenom půl roku. Nevíte tedy, jestli se budete moct vrátit k té samé práci, které jste se věnovala před porodem,“ upozornila Polášková.
Navrhla si uniformu
Ženy v uniformě mají jednu věc společnou. Po návratu z práce, která vyžaduje přesnost a řád, se rády věnují nejrůznějším zálibám, které rozvíjejí jejich kreativitu.
Například myslivkyně Hasilová se kromě výcviku psů dala také na fotografování. „Fotoaparát mě provází na každém kroku. Ať už v práci, nebo ve volném čase,“ popsala žena, která ze všeho nejraději fotí nejrůznější podoby krajiny a přírody.
Řidička autobusu Zálešáková využila svoji ženskou kreativitu jinak. A navíc velmi prakticky. Navrhla si vlastní dámskou uniformu. „V létě mi bylo v té mužské horko. Tak jsem zapřemýšlela nad tím, jak by mohly vypadat takové šaty pro řidičku,“ říká nadšeně Zálešáková.
Svoji uniformu mají ženy zkrátka rády. Jednou z nich je i vlakvedoucí Andrea Staňková. „Moje uniforma se mi líbí. V létě máme oproti mužům tu výhodu, že můžeme místo kalhot nosit šaty nebo sukni,“ dodává žena, která pracuje u dráhy už deset let.
