Život v autě
Mám pocit, že trávím život v autě.
A asi si to nemyslím sám, když mi manželka koupila k Ježíšku mimo jiné cestovní tašku na oblečení a autonabíječku. Cesty požírají čas tak dokonale, že už místo oblíbené kavárny začínám mít v každém městě oblíbené parkovací místo. Brzy ho nenajdu, o výhled mě připraví rostoucí hromada lístků. Tohle vyřeší jediné: placení parkovného přes SMS. Jenže města jako Jablonec vykročila špatným směrem. Musím mít aktivovanou službu v mobilu. Nechápu proč, třeba v Táboře pošlu SMS a je vystaráno. Tak si budu dál kupovat lístky a ztrácet se v papírovém muzeu své chabé paměti. Jednou si vezmu dovolenou a auto vykydám, lístek po lístku. Budu vzpomínat. Třeba na den, kdy jsem deset hodin parkoval u nemocnice, abych pak poprvé viděl synka Prokopa.