Žižkovská "raketa" je připravená ke startu už 20 let

Žižkovský vysílač

Žižkovský vysílač Zdroj: E15

Žižkovský vysílač
Žižkovský vysílač
Žižkovský vysílač
Výměna anténního systému na žižkovském vysílači
5
Fotogalerie
Raketa připravená ke startu – tak si Pražané a nejen oni zvykli vnímat žižkovský vysílač, který s výškou 216 metrů tvoří nepřehlédnutelnou dominantu pražského horizontu. Zřejmě proto je tato stavba dodnes předmětem kontroverzí. Zatímco někteří její futuristický vzhled považují za povedený, pro jiné je jednou z nejošklivějších staveb světa. "Raketa připravená ke startu" čeká na vzlet ze Žižkova rovných dvacet let.

Futuristická stavba architekta Václava Aulického vzbuzovala od počátku rozdílné reakce – někomu se líbí štíhlé tvary metrů vysoké věže, jiný ale považuje vysílač za neodpustitelný zásah do pražského panoramatu. V průběhu let si však Pražané na siluetu evokující kosmodrom víceméně zvykli, po věži dnes lezou laminátová mimina výtvarníka Davida Černého a o jejím zbourání nikdo neuvažuje.

Rozhodnutí o výstavbě nového telekomunikačního centra v Mahlerových sadech padlo koncem 70. let minulého století. Důvodem byl nevyhovující technický stav původního televizního vysílače na petřínské rozhledně. Stavba začala koncem roku 1985.

Projekt věže vznikl pod vedením architekta Václava Aulického v roce 1984. „Estetická stránka nebyla pro tehdejší zadavatele prakticky vůbec důležitá. Brali to jen jako slupku pro mnohem důležitější techniku a nutili nás do obyčejného železobetonového komínu s kabinou,“ zavzpomínal před časem Aulický.

Půdorysně stavba vychází z trojúhelníku, v jehož rozích vyrůstají ocelové sloupy. Zatímco dva z nich dosahují do výšky 134 metrů, hlavní tubus přechází do anténního nástavce sahajícího až do výšky 216 metrů. Konstrukci tubusů věže tvoří dvojitá ocelová stěna, vyplněná betonem. Ve své době šlo o unikátní technologii, kterou si autoři nechali patentovat.

Architekti koncipovali věž nejenom coby ryze technickou stavbu, ale i jako rozhlednu. Ve výšce 93 metrů se proto nachází trojice vyhlídkových plošin, z nichž mohou návštěvníci pozorovat Prahu i její široké okolí. Kdo oželí necelých 30 výškových metrů, může si rozhledu užívat z oken restaurace. Kabiny v nejvyšším patře věže pak slouží přenosovým zařízením a jejich obsluze.

Jakešův prst či Biľakova jehla

Žižkovská věž, které se v minulosti přezdívalo Jakešův prst nebo Biľakova jehla, prošla od svého otevření na počátku 90. let řadou proměn. Tou méně viditelnou bylo umístění dodatečné plošiny pro mikrovlnné spoje, kterou si vyžádal narůstající telekomunikační provoz. Zcela nepřehlédnutelnou proměnou naproti tomu byla instalace obřích miminek od sochaře Davida Černého. Zdálky viditelná laminátová batolata byla na věž přidělána v rámci akce Praha – Evropské město kultury 2000. Před šesti lety dostala rozhledna rovněž barevné osvětlení, díky němuž do noci září barvami české trikolory.

Náročná výměna anténního systému na Žižkovském vysílači v roce 2008 probíhala za pomoci speciální helikoptéry Kamov

„omiminkovaný“ vysílač se ale nelíbí všem. Ostatně již v době výstavby vyvolával projekt značné negativní reakce. V souvislosti se společenskými změnami roku 1989 mnozí požadovali zastavení stavby a dokonce její zbourání. Zejména obyvatelé bezprostředního okolí se obávali negativního vlivu elektromagnetického záření. Jiní stavbě vyčítali, že svými rozměry znásilňuje panorama města, nebo že vyrostla na části židovského hřbitova.

Zatím posledním kritickým hlasem na adresu žižkovského vysílače je žebříček deseti nejošklivějších staveb světa, který sestavil americký server CNN. Žižkovská věž v něm skončila na čtvrtém místě. Horší vizáž mají prý jen monstrózní hotel v severokorejském Pchjongjang, jeho pětihvězdičkový „kolega“ v Dubaji a obří Palác lidu v rumunské metropoli Bukurešti.