Když člověk prochází ulicemi Zlína, na mnoho památek nenarazí. Dějiny města jakoby končily někdy v roce 1900. Staré stavby zmizely a téměř všechno překryly moderní budovy. Přitom už někdy ve třináctém století stával na kopci nad městem šterberský hrad.
A takových menších i větších hradů a tvrzí byly v okolí desítky. Některé zůstaly skoro v původním stavu, jiné zmizely téměř beze stopy. „Například v Lužkovicích, kde se dodnes jedna z tamních ulic jmenuje U Tvrze, mohou pozornější chodci zahlédnout mezi rodinnými domy příkop a val někdejší tvrze,“ upozorňuje památkář a znalec středověké architektury Radim Vrla.
Místo tvrze družstvo
Podobná stavba stála i naproti gotického kostelíka v Tečovicích. „Dnes je nenávratně pryč. Na jejím místě postavili zemědělské družstvo,“ říká Vrla. Naopak skoro beze změn se zachoval středověký hrad v sousedních Malenovicích. „V tomto směru je to v kraji unikát srovnatelný s Buchlovem,“ myslí si památkář.
Po zlínském hradu na kopci Barabáš ovšem není ani památky. Lidé však jezdí obdivovat zříceninu do nedalekého Lukova, kterou obnovuje místní občanské sdružení. Ve srovnatelném stavu se dochoval jen Starý Světlov v lesích nad Provodovem.
„Naproti něj stával Rýsov, jediný skalní hrad na Zlínsku, a na nedalekém vrchu Sehrad nad Horní Lhotou mohutně opevněný Engelsberk. I když dnes o něm skoro nikdo neví, ve své době byl daleko větší a významnější než Lukov. Ve třináctém století ho nechali postavit olomoučtí biskupové. Za husitských válek na Světlově a Engelsberku udržoval uherský král Zikmund silné posádky čítající kolem tří set jezdců. Měly zabránit vpádu husitů do Uher,“ říká Vrla.
Nad jantarovou stezkou
Jižně od Zlína se tyčil hrad u dnešních Šarov nebo Částkova. I severně od města je mezi Rackovou a Žeranovicemi ze silnice dobře viditelné návrší, na kterém kdysi stával hrádek. A Hostýnské vrchy, které kdysi střežily jantarovou stezku, jsou zbytky hradů přímo posety – Přílepy, Křídlo, Chlum, Obřany, Starý a Nový Šaumburk.
„Jsou to samozřejmě zážitky jiného druhu, než když se člověk vypraví na Buchlov nebo na Lukov. Ovšem tomu, kdo se zajímá o hrady, řeknou mu ta místa hodně. Například Engelsberk má fantastický opevňovací systém. Než se člověk dostane k hlavnímu paláci, z nějž už bohužel nezůstaly žádné zdi, musí projít sedm valů a příkopů s působivým umělým jezírkem,“ dodává Vrla.Zlaté časy hradů skončily ve druhé polovině patnáctého století. Šlechtici začali stavby vysoko na kopcích opouštět a budovali si pohodlnější a přístupnější sídla. Například ze Starého Světlova se přestěhovali na Nový Světlov u Bojkovic. Ve stejné době vzniklo i první šlechtické sídlo na místě dnešního zlínského zámku.
„Pusté hrady se začaly doslova ztrácet před očima, staly se totiž lehce dostupným zdrojem stavebního materiálu pro nová panská sídla i pro domy obyčejných vesničanů,“ upozorňuje historik David Valůšek
Mnohé z těchto zapomenutých středověkých míst vděčí za své znovuobjevení zlínskému archeologovi Jiřímu Kohoutkovi. Odkryl například zapomenutou tvrz v Mysločovicích, velké objevy udělal i na brumovském hradě. Ten dnes patří k největším lákadlům jižního Valašska.
Znáte další pozůstatky hradů na zlínsku?
