Zlomeniny k „plošině“ patří

Iva Kučerová
Diplomovou práci na zlínské univerzitě psal Martin Málek o plochodrážní motorce. O podobné, s níž získal republikový titul.

Jezdí na metylalkohol, má pouze jednu rychlost a nemá brzdy. Plochodrážní motocykl se od jiných závodních strojů výrazně liší. Když s ním projíždí Martin Málek zatáčku smykem, zadní pneumatika trhá závodní dráhu. A jezdec myslí na jediné. Vyhrát.

„Předjíždět a porážet soupeře má své kouzlo,“ tvrdí pětadvacetiletý úspěšný závodník. Kromě přání, která mají i jeho soupeři, má jedno zvláštní. Rád by překonal traťový rekord oválu v Březolupech.

K Březolupům máte zřejmě blízký vztah.

To mám. Taťka býval plochodrážníkem březolupského klubu a odmalička mě brával s sebou na závody. Pak už byl jen krůček k tomu, abych začal taky jezdit. Začal jsem na motokrosové padesátce a v Březolupech jsem přesedlal na plochodrážní pětistovku Jawa.

Radí vám otec?

Ano. Vozí mě na závody, pomáhá mi a dává cenné rady. Maminka mi zase vždy něco dobrého ukuchtí.

Kdo se vám stará o motorku?

Doma si ji připravuji sám, ale při závodu to nejde. Na to pak mám taťku nebo kamarády mechaniky. Příští rok bych ale rád navázal spolupráci s profesionálním mechanikem Vlaďou Sobkem, který má zkušenosti i z Grand Prix.

Technika jízdy je na ploché dráze hodně odlišná od jiných motoristických závodů. Co je nejdůležitější?

Start, zvlášť na nejkratších oválech. Pokud na začátku zaspíte, možností k předjíždění už moc není. Kromě toho se jezdec musí naučit ovládat motorku ve smyku.

Plochodrážní motorka nemá brzdy. To musí být nebezpečné.

Když uvážím, že v zatáčkách dosahuji rychlosti kolem pětaosmdesáti kilometrů v hodině a na rovince se blížím stovce, tak máte asi pravdu. Pokud je navíc trať rozbitá, může vás rozhodit a k úrazu je jenom krůček. To ale k „plošině“ patří. Zlomenin jsem měl už několik, třikrát operované rameno, mnoho otřesů mozku. Odřeniny a naraženiny ani nepočítám.

Jak dokážete skloubit závodění se studiem?

Je to složité. V letošní sezoně jsem poprvé dal přednost závodění. Teď to bude přesně naopak. Čeká mě obhajoba diplomové práce na Technologické fakultě Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně na téma návrh nového plochodrážního pláště. Takže v téhle rovině to skloubit jde. Ale do plného závodění se vrhnu až po ukončení studia.

S jakými cíli?

Zopakovat si loňský postup do finále mistrovství Evropy a získat ještě aspoň jeden titul mistra republiky.