Nad náměstím v centru Tábora bdí bronzová socha Jana Žižky od Josefa Václava Myslbeka. Za chvíli je plné obchodníků, kteří mají vozy napěchované Klokotským zelím. Doslova hlava na hlavě, jsou totiž trhy. O kousek dál nabízí muži v čepicích k prodeji dobytek a na hradbách nad Jordánem stojí malý hostinec Na Střelnici. Že by ve městě natáčeli filmaři? Nejde o uměleckou fikci, ale o fakta. Tak Tábor vypadal na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Dokazují to unikátní fotografie ateliéru Šechtl a Voseček na výstavě v Domě U Lípy.
„O tom, co bylo postaveno, se dá napsat hodně. My jsme pátrali po tom, co zmizelo,“ stojí doslova na tabuli v muzeu. Autorkou textu je architektka Eva Hubičková, vnučka slavné fotografky Marie Šechtlové.
„Na webu máme pětadvacet tisíc fotek, v sekci Tábora jich je pět tisíc osmdesát tři. Skoro na každé je něco zmizelého,“ přibližuje složitý výběr Hubičková. Trval jí pro výstavu čtyři měsíce, už rok ale s rodinou pracují na knize pojmenované stejně, tedy Zmizelý Tábor a také na podobném kalendáři pro rok 2011.
Výstava čítá na sedmdesát fotografií. „Nejstarší, na které je vidět město ještě v hradbách, je z roku 1868,“ popisuje Hubičková. Snímky ukazují proměny míst nejen v centru. „Nejvíc mě překvapily drobné stavby na Budějovické nebo na Křižíkově náměstí. Netradiční pohledy, kde by člověk ani Tábor nepoznal,“ dodává.
Zachycený je na nich Kotnov, ale třeba také kovárna na Křižíkově náměstí. Nechybí fotky starých řemesel – rozprostřené soukenické rámy nebo koželuhové v zástěrách. „Před rokem 1903 jsou všude petrolejové lampy. Město tak dlouho čekalo s plynem, až Křižík zavedl elektriku,“ usmívá se architektka z tradiční táborské fotografické rodiny.
Výstavu si mohou lidé prohlédnout do konce října. Otevřeno je od pondělka do pátku od deseti do pěti hodin odpoledne. Vstup je zdarma.
