Zmizí ze severu Čech balet a opera? Umělci se toho bojí, ředitel věří, že ne

Čerstvě se pyšní dvěma oceněními Thálie. Pro Severočeské divadlo je získaly v kategorii muzikál zpěvačka Monika Absolonová a v oboru opera sopranistka Anna Klamo.

A nově také užívá název Severočeské divadlo. Po přerodu na společnost s ručením omezeným vypustilo z názvu slova opery a baletu. Úspěšný kulturní stánek tak vstoupil do nové éry. Na tom, jaké má Severočeské divadlo vyhlídky na budoucnost, se neshodnou ani zainteresovaní.

Co bude dál?

Ústecké divadlo do dubna patřilo městu, které řadu let upozorňovalo, že provoz divadla příliš zatěžuje městský rozpočet. Od zániku jej zachránila na poslední chvíli dohoda s krajem. Město i kraj tak budou půl napůl společníky.

Kromě přislíbených peněz, které mají vystačit na čtyři roky a část pátého, se divadlo dočkalo i oddlužení. Město totiž uhradilo i pětimilionový dluh a divadlo vstoupilo do nové éry s čistým štítem.

Obavy nejsou třeba?

„Jistoty a garance nám dává společenská smlouva, kterou schválila jak rada města, tak zastupitelstvo města i kraje. Pokud byly obavy, pak se myslím rozplynuly, když byla splněna především podmínka přechodu pracovně-právních vztahů z příspěvkové organizace na společnost s ručením omezením nejenom u umělců, ale i u dalších pracovníků různých profesí - od výroby až po umělecko-technický provoz a management,“ odpovídá na dotaz, zda mají mít zaměstnanci divadla ze změn obavu, ředitel Miloš Formáček.

Obavy se však nerozplynuly. Má je i čerstvě oceněná pěvkyně Anna Klamo. „Přechod divadla na eseročko samozřejmě jako umělci řešíme. Taková společnost totiž musí vydělávat. Jenže hodně lidí si neuvědomuje, že kamenné divadlo na sebe nikdy nevydělá. Doba nepřeje umění. Můžeme si tak zničit svoje duchovní, umělecké hodnoty,“ obává se Klamo.

„Vedlejška“ nezbytností Ačkoliv zdůrazňuje, že se divadlu věnuje s láskou, nezapírá, že má štěstí, že jí divadlo umožňuje mít závazky i jinde.

„Nemít práci i jinde než v Ústí, s platem bychom to nezvládli,“ dodává nositelka Thálie, která na sever Čech dojíždí z Prahy.

Obavy souží i sólistku baletu Natalii Vasinu. Ta přitom do Ústí kvůli baletu přijela před třinácti lety až z Ruska.

„Přijela jsem s typickou bezstarostností mládí. Známí nám tehdy dali vědět, že divadlo vypsalo konkurz do divadelního souboru,“ popisuje Vasina cesty osudu, které ji zavedly do Ústí nad Labem.
Teď si nedokáže představit, že by divadlo zaniklo. „Můj domov je už tady, syn chodí do druhé třídy. Do Ruska už jezdím jen na dovolenou,“ podotýká úspěšná baletka.
Otázky kolem bytí a nebytí divadla ji prý šokují. „Napětí nejde nevnímat. Vždyť je to jediné divadlo opery a baletu tady na severu. Proto mě šokuje, když někdo uvažuje o jeho konci,“ dodává Natalia Vasina.

Myšlenky na budoucnost

Ředitel Formáček sám uznává, že myslet na budoucnost teď musí o něco více.

„Nejsme na tom momentálně zase tak špatně, jak si někdy říkáme. Jen jsme najednou tak trochu jiní, jsme nuceni o výdajích a budoucnosti mnohem více přemýšlet, neseme na svých bedrech ještě větší zodpovědnost,“ říká Formáček.

Divadlo je podle něj odrazem toho, jako se daří celému kraji. „Naše možnosti budou dány vývojem celé společnosti a regionu především. Nelze například očekávat, že nám ministerstvo kultury bude stále zasílat finanční příspěvek, jako nedávno. Záleží také na mnoha našich rozhodnutích, jak a zda vůbec budeme schopni čelit případnému negativnímu trendu snižování výdajů v oblasti kultury,“ míní Formáček.

Formáček má i vizi, jak potřebné peníze získávat - chce maximálně využívat nabídky trhu. „Ty tvoří zahraniční a tuzemské zájezdy, vlastní produkce a open-air koprodukce,“ vyjmenovává Formáček. Smířen je s tím, že ovlivnit rozpočet na kulturu z pozice ředitele divadla nemůže, a pokud to bude nutné, musí přijít i úsporná opatření.

V rodině i organizaci

„Nějaké zásady hospodaření se musí ctít i v běžném rodinném rozpočtu, natož v organizaci. To znamená, že každý ředitel se zpovídá za výsledky hospodaření zřizovateli, ať se to komu chce líbí, či nelíbí,“ uzavírá ředitel Formáček.