Známá i neznámá Ema Destinová

Ema Destinová a její odkaz pro mnohé generace zářila i v Evropské unii.

V jižních Čechách snad není člověka, který by neznal Emu Destinovou. To, že nebyla jen světovou operní hvězdou, přiblížila výstava v Pražském domě v Bruselu, která ji představila jako velkou Evropanku. „Výstavu jsme nazvali Emmy Destin cognita et incognita, tedy Ema Destinová známá a neznámá. Většina lidí si tuto ženu spojuje pouze s operou a zpěvem. Málokdo však ví, že to byla nejen pěvkyně, ale také spisovatelka, rybářka, sběratelka, hudební skladatelka, učitelka zpěvu, dramatická umělkyně, ale také hospodářka na svém velkostatku,“ vysvětlil historik Muzea Jindřichohradecka František Fürbach, který je zároveň předseda Klubu Emy Destinové. Úspěšná výstava se konala u příležitosti ukončení předsednictví České republiky v Evropské unii. „Expozici v Bruselu jsme doplnili o autentické předměty, které pocházejí ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Návštěvníci se tak mimo jiné seznámili i s divadelními rekvizitami, programy, plakáty, kostýmy, ale také například rybářskými trofejemi a rybářským náčiním Emy Destinové,“ řekl František Fürbach. Výstava přiblížila také vztah pěvkyně k partnerům, kteří významně zasáhli do jejího života. Byli to například Enrico Caruso, Giaccomo Puccini, Dinh Gilly a její manžel Josef Halsbach, se kterým žila na zámku ve Stráži nad Nežárkou. Významnou část výstavy zabíraly také materiály o působení Destinové na světových operních scénách. Od roku 1898 zpívala v berlínské Dvorní opeře. V roce 1904 debutovala na scéně Královské opery Covent Garden v Londýně a od podzimu 1908 patřila pěvkyně Metropolitní opeře v New Yorku, kde za osm sezon nastudovala jedenadvacet rolí a zpívala v 249 představeních.
Koncepci výstavy zpracoval a navrhl František Fürbach. O grafické ztvárnění se postaral Jakub Valášek. Tisk pro výstavní panely řídil v Národním muzeu fotografie v Jindřichově Hradci Jiří Krátký.