Zpívají jen žlutí. Ostatní kanáři řvou

Když jsou kanáři dlouho ve tmě a klidu, jsou většinou potichu. Jakmile na ně dopadne světlo, ať denní nebo umělé, začnou zpívat. Při správném vedení a krmení může chovatel vycvičit malé ptačí orchestry, jejichž zpěv okouzluje posluchače a přináší chovatelům ocenění v soutěžích.

Kanáři – strážci havířů

Ve zpěvu zvláště vynikají harcoví kanáři, kteří mají ostře žluté zbarvení. Vyšlechtili je havíři z německého pohoří Harc. V druhé polovině devatenáctého století je s sebou brávali do šachty. Když přestali zpívat, znamenalo to, že se v dole hromadí metan a hrozí výbuch. Chovem kanárů si horníci také přivydělávali.
Chovatelé zpěvných kanárů se zaměřují výhradně na samečky, kteří jsou mnohem lepší pěvci než samičky. Ač se dožívají většinou více než deseti let, ve zpěvu jsou nejlepší v prvním roce života. Později už nesoutěží. Mají několik odlišných poloh, které střídají. „Čím hlouběji a pomaleji zpívají, tím lépe je hodnotíme,“ říká chovatel z Řepiště u Frýdku-Místku Libor Tomica.
Harcové kanáry chová Tomica patnáct let a je jedním z asi čtrnácti posuzovatelů jejich zpěvu v České republice. Každý rok musí jít na přeškolení, na kterém prokáže schopnosti rozhodčího, aby mohl hodnotit zpěv ptáků ostatních chovatelů. Se svými kanáry také soutěží. Vynikají na místních i republikových soutěžích.

Výcvik začíná v listopadu

Kanárů má Tomica skoro sto. Teď, na konci zimy, je má ve sklepě rodinného domu v Řepišti. Za pár týdnů je přestěhuje do voliér na zahradě, ve kterých budou do pozdního podzimu. Ač kanáři pocházejí z teplých Kanárských ostrovů, zvykli si na chladné podnebí. Když ostrovy v patnáctém století ovládli Španělé, začali kanáry vozit jako kuriozitu do Evropy a odtud je evropští chovatelé vozili do Ameriky.
„Až někdy v listopadu dávám mladé samečky z voliér do zpěvných klícek a začínám je trénovat na soutěže,“ říká Tomica. Nadání ke zpěvu mají kanárci z osmdesáti procent vrozené. „Mohu ovlivňovat zpěv vhodným krmivem, světlem a tmou, také tím, jak které dám dohromady,“ říká padesátiletý chovatel.
Když chodí kolem klecí a mluví, píská nebo rozsvěcuje více světla, kanárci reagují. Buď zmlknou, nebo začnou zpívat. I laik rozezná odlišné polohy jejich zpěvu.
Kromě zpěvných chová také barevné – žlutočerné, červené, růžové, zelené. „Jsou krásní, ale nezpívají, spíše řvou,“ říká Tomica. V těchto dnech mu péče o kanáry zabírá asi tři hodiny denně. Kromě obvyklého čištění klecí, vyměňování vody a sypání krmiva připravuje zvlášť výživnou potravu pro samice, které teď mají mladé. „Než jdu do práce, dávám samicím speciální směs – strouhanku s vajíčkem, troškou máku a mrkve. Samice mláďata samy nakrmí přímo do zobáčků,“ vysvětluje Tomica, který pracuje jako strojník v teplárně. Některé samice sedí na vajíčkách, v některých hnízdech jsou už malí ptáčci. Sedmidenní kanárci žlutočerní měří sotva pár centimetrů i s roztaženými křídly.
Kanárci vystřídali krajty Tomicu zajímá příroda a všichni živí tvorové od dětství. „Choval jsem všechno, co šlo. Psy, králíky, morčata, holuby, hady,“ říká. Kromě obvyklých druhů měl doma například kajmanské krokodýly. Dříve se hodně specializoval na hady. Měl jich plný sklep, ve kterém jsou teď jen kanáři. Několik hadů si nechal. Jsou to krajty, takzvané stromové. Mají brčálově zelenou barvu. „Nejsou jedovaté, ale po setmění jsou dost kousavé, takže není radno se k nim přibližovat,“ říká chovatel. Ujišťuje, že je nekrmí kanáry, kteří špatně zpívají, ale dává jim myši a potkany. Harcové kanáry, kteří se již nemohou uplatnit jako pěvci, si nechává na chov, vyměňuje s jinými chovateli nebo je prodává do zverimexu. Chovatelů ptáků ubývá, některá místní sdružení zanikají nebo se spojují dohromady. „Zůstali jen ti skalní,“ dodává Tomica.