„Zranění brankáře Čecha? Nic proti mému. Je štěstí, že jsem tady“

Bývalý vynikající fotbalový brankář a hokejista začal kopat do míče v Dolním Bousově. „Když mi byl rok, přestěhovali jsme se na Rohatsko. V Bousově jsem začal jak s fotbalem, tak s hokejem,“ vypráví oslavenec Šichta.

Nejprve jste začal v poli, až později z vás vyrostl skvělý gólman, že?
Dobře chytal můj o rok starší kamarád. Když odešel do áčka, nahradil jsem ho já. Můj otec byl zakládajícím členem Slavoje Mladá Boleslav, a tak jsem se v dorosteneckém věku v roce 1943 dostal do Boleslavi. O dva roky později jsem přestoupil do Astonky. To byl v té době nejlepší klub na severu Čech.

Jako brankář jste prodělal vážný úraz. Jak to bylo?
Stalo se to 26. října 1947, na to nikdy nezapomenu. V Pardubicích mě při utkání kopli do hlavy. Brankáře Čecha znáte? Jeho zranění bylo proti tomu mému nic. Měl jsem proraženou lebku, krvácení do mozku a otřes mozku. Při vší smůle jsem měl štěstí, že se mi to zranění stalo v Pardubicích. Tam byl kapacitou profesor Snopek, který mě dal dohromady. Kdyby se mi to stalo někde jinde, už jsem tady nebyl. V té době začínal penicilin. V novinách psali, že mě zachránil.

A pak jste se postavil do brány znovu.
V Astonce se mnou po zranění úplně přestali počítat. To byl pro mě šok, protože jsem vůbec nepočítal s tím, že bych fotbal nehrál. Říká se, že křídla a fotbaloví brankáři jsou cvoci. Ono na tom něco bude. I normální člověk by po takovém zranění do brány nevlezl. Já jsem se mezi tyče nakonec vrátil.

Se spoluhráčem z Astonky Břetislavem Dolejším jste oba patřili do výběru Lvíčat. To bylo zvláštní, že oba brankáři byli z jednoho klubu, nebo ne?
V roce 1950 byla v novinách nominace Lvíčat na zápasy v Budějovicích a v Táboře. Stálo tam: brankáři Dolejší a Šichta. Oba jsme jet nemohli. Na Astonce tehdy slavnostně otevírali travnaté hřiště. U toho jsem nechtěl chybět. Proto měl jet Břetík, ale předseda řekl, že už ho ve Lvíčatech znají. Poslal proto mě. Lvíčata hrála ten rok výborně, mými spoluhráči byli někteří fotbalisté, kteří později vybojovali v Chile druhé místo. Tenkrát to byly nejhezčí roky mé kariéry. Vždy jsem měl štěstí na dobrou partu. To je to nejdůležitější.

Jaký fotbal byl podle vás krásnější, tehdejší, nebo dnešní?
Určitě ten náš, i když je srovnání těžké. Fotbal se neskutečně rychle vyvíjí. Nyní jsou hráči velmi dobře připravení fyzicky. Jak by také nebyli, když trénují každý den. Tehdy to byl takový pomalejší, ale techničtější fotbal. Když v současnosti vidím, jak se hráči pořád válejí, tak říkám: „Hoši, vy byste potřebovali škváru, ono by vás to přešlo. Dřív nebyla travnatá hřiště. Taková, jako mají Rejšice nebo Bělá, neměla ani Sparta se Slavií.

Co říkáte na stav současné fotbalové reprezentace? Je třeba slovenský fotbal kvalitnější?
Není, to v žádném případě. Ale situace není dobrá. Sice Žilina porazila Spartu, jenže čemu se divit, když Sparta nehraje nic. I když jí odjakživa fandím.

Vedle fotbalu jste byl i vyhlášeným hokejistou. To bylo běžné?
Bude to pro vás novinka, protože jste mladý. V Bousově se hrál vynikající hokej. Nebudete tomu věřit, hráli jsme dvakrát kvalifikaci o postup do celostátní ligy. Tenkrát byl ale podivný systém a po jediném zápase v Havlíčkově Brodě a prohře 5:6 byl konec. Hráli jsme také pohár proti Zbrojovce Brno. Neuvěřitelné, že? Dnes se v Bousově hokej již dávno nehraje, protože je to vše otázka peněz. A ty tam nyní chybí.

K jakému sportu máte blíž?
Jednoznačně k lednímu hokeji. Dlouhá léta jsem dělal předsedu okresního hokejového svazu, to se tam ale ještě hrál okresní přebor. Dnes hrají hokej pouze Benátky a Boleslav. Trénoval jsem hokejová mužstva. V důchodu jsem pak sedm let dělal vrátného na zimním stadionu.
V současném sportu se točí ohromné peníze. Je to dobře?
Myslím, že to ve sportu škodí. Peněz tam je moc. Když vidím platy hráčů v porovnání s jinými profesemi, je to neúnosné. My jsme brali za vítězství pár halířů a dvě stě korun za měsíc na vylepšení stravy.

Čím jste se tedy živil?
Vyučil jsem se soustružníkem, ale to jsem dělal jen chvíli. Pracovali jsme na směny, jenže se sportem se to nedalo sloučit. Tenkrát mi fotbalisté sehnali práci v zajížděcím oddělení. Továrna vyráběla šedesát aut denně a pět lidí je projíždělo po okrese. Když našli závady, v dílně je opravili a pak šla auta na expedici. V podniku mi tenkrát vedoucí řekl: „Frantíku, lidé poukazují na to, že máš průmyslovku, a přesto jsi v dílně. Já ti seženu něco lepšího, jo?“ Tak přišel s tím, že má pro mě místo ve zlepšovacích námětech. Tam dělal vedoucího komunista jako blázen a já řekl: „Pane řediteli, tam já nejdu. Na nějaké ‚Čest práci, soudruhu!‘ já nejsem zvědavý.

Sledujete politiku?
Sleduji a nadávám na ni. Nelíbí se mi, jak se ten stát vede.

Sportovní legenda František Šichta

narodil se v Mladé Boleslavi 18. prosince 1925
bývalý golman fotbalové Aston Villy Mladá Boleslav a hráč Bruslařského klubu
nastupoval za Lvíčata, nově vznikající národní fotbalový tým, který se rodil na pozadí toho oficiálního
stal se nejlepším boleslavským fotbalistou století, v hokejové anketě skončil třetí