Divoce žijících zvířat ve volné přírodě stále ubývá. Právě proto existují záchranné programy, které se věnují jejich návratu zpět do původního prostředí. Pracují na tom jak záchranné stanice, tak především zoologické zahrady.
Ty se věnují především těm případům, kdy druh byl ve své domovině již zcela vyhuben nebo se jeho početní stavy snižují a bez lidské pomoci by z přírody brzy vymizel. „Hlavní příčinou je úbytek jejich přirozeného prostředí, což souvisí s růstem lidské populace a s rozšiřováním zemědělské výroby,“ vysvětluje Šárka Kalousková z ostravské zoo.
I přes snahu záchranářů je stále velmi běžné pytláctví. „Bohužel se i dnes v bohatých zemích najdou lidé, kteří si koupí výrobky z kůží vzácných šelem, jaguárů nebo levhartů nebo třeba luxusní psací pero ze slonoviny,“ říká mluvčí.
Velmi se rovněž rozšířil obchod s živými zvířaty. Mezi lidmi v bohatších zemích včetně České republiky stále více roste zájem o koupi atraktivních živočichů, jako jsou například velké druhy papoušků nebo suchozemských želv.
„Tím však tito ,milovníci‘ zvířat výrazně přispívají k úbytku daného druhu v přírodě. Navíc málokdo ví, že pašovaná zvířata během cesty ze své původní domoviny mnohdy transport v drastických podmínkách nepřežijí. Na jedno živě dopravené zvíře tak připadne několik mrtvých,“ smutně pokyvuje hlavou Kalousková.
Přes tuto skutečnost to ostravskou zoo neodrazuje od záchranných programů.
A ty se nevztahují pouze na druhy ze vzdálených exotických zemí, ale třeba i ohrožené zástupce místní fauny. Ta na tom nebývá mnohdy o moc lépe. V sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století se ostravská zoo podílela na znovuvysazení naší největší kočkovité šelmy rysa ostrovida na Šumavě, dále v Itálii, Švýcarsku nebo tehdejší Jugoslávii.
V České republice byl poslední divoký rys zastřelen v devatenáctém století. „V současnosti se zoo účastní vysazování velmi ohrožené sovy pálené a sýčka obecného do naší přírody. Několik chovných párů odchová každoročně okolo dvaceti mláďat určených k návratu do přírody. Ke konci roku 2004 jich bylo takto bezplatně předáno již více než dvě stě,“ informuje mluvčí.
Dalším z programů, v němž ostravská zoo jako první zoologická zahrada nejen v rámci Unie českých a slovenských zoologických zahrad, ale i v celém bývalém východním bloku figuruje, je projekt na záchranu nejvzácnějšího primáta světa, hainanského gibbona.
Další aktivitou je ochranářský projekt v severozápadním Madagaskaru v oblasti Sahamalaza, zaměřený na ochranu jediného primáta světa, který má kromě člověka modré oči. A sice lemura Sclaterova.
Orlosupí rodiče mládě nezvládli
Aktuálně má největší šanci se dostat zpátky do volné přírody mládě orlosupa bradatého, které se v ostravské zoologické zahradě vylíhlo 13. března. Z Ostravy ale muselo nakonec cestovat k náhradnímu pěstounovi do Španělska, protože jeho rodiče jsou velmi nezkušeným párem, který prozatím žádné mládě neodchoval.
„Proto jsme pro ně museli najít náhradní pěstouny, aby i toto mládě mohlo putovat do volné přírody v oblasti Alp,“ říká Šárka Kalousková. Jediným volným pěstounem byl samec v záchranné stanici Vallcalent breeding centre asi sto šedesát kilometrů od Barcelony ve Španělsku.
A tak se mládě vydalo na svůj první let. Transport proběhl hladce. Mládě cestovalo ve speciálním termoboxu, pravidelně dostávalo krmení, takže dvouhodinový let do Barcelony i přejezd do záchranné stanice zvládlo bez komplikací.
Samec, kterému je dvanáct let a pochází ze Zoo Almaty v Kazachstánu, doposud žádné mládě neodchoval a ani nevytvořil hnízdní pár. Bohužel i on pochází z umělého odchovu, takže se u něj dostatečně nevyvinuly správné orlosupí návyky. „Z tohoto důvodu se v posledních letech preferuje výhradně přirozený odchov rodiči, případně náhradními pěstouny. Zejména pro jedince určené pro vypuštění do volné přírody je tento způsob velmi důležitý a v podstatě jediný správný,“ vysvětluje mluvčí.
Nicméně pracovníkům španělské záchranné stanice se po čtyřleté každodenní trpělivé práci podařilo u samce vybudit zájem o hnízdění a letos poprvé zasedl na umělé vejce, které mu ošetřovatelé položili do hnízda.
Malý orlosup vyrůstá ve Španělsku
Když ostravské mládě dorazilo do španělské zoo, ošetřovatelé jej ještě nakrmili a pak vložili k vejci do hnízda. Samec se téměř ihned po podložení mláděte na hnízdo vrátil, protože jeho hlavním zájmem stále zůstávalo zahřívání vejce. „Proto byl zpočátku velmi nervózní, když se na hnízdě kromě vejce objevilo ještě to neznámé pískající stvoření. Mládě se navíc projevovalo dosti agresivně, samec ale naštěstí prokázal nesmírnou trpělivost, postupem času se uklidnil a agresivní projevy mláděte začal ignorovat,“ říká Kalousková.
S nadcházejícím večerem se citelně ochladilo, proto bylo velice důležité, aby samec mládě svým peřím přikryl a zahřál. To se naštěstí stalo. Mládě se během noci stále více přibližovalo k samci, protože cítilo na hnízdě přirozený zdroj tepla, až jej nakonec samec zcela přikryl.
Agresivita mláděte během dalšího dne sice neustupovala, přesto jej samec začal v odpoledních hodinách k velké radosti všech přihlížejících krmit. Až třetí den se situace stabilizovala. „Při následné kontrole se zjistilo, že má mládě odpovídající váhový přírůstek, takže krmení samcem bylo dostačující, a nebylo ho tedy nutné dokrmovat. Samec svého adoptivního potomka úspěšně zahříval a krmil i během následujících dní. Agresivní projevy mláděte zcela ustaly a jejich vztah se upevnil,“ pronáší s uspokojením mluvčí zoo.
Po třech týdnech bylo již natolik velké, že je samec už nemusel déle zahřívat. „Podle posledních zpráv prospívá velice dobře a samec se o něj nadále vzorně a pečlivě stará,“ dodává Kalousková.
Lidé se někdy snaží zachránit zvíře zbytečně
V Moravskoslezském kraji se navracení zvířat do volné přírody věnuje Záchranná stanice pro volně žijící živočichy v Bartošovicích na Moravě. Funguje již od roku 1983, její zaměstnanci mají tedy bohaté a mnohaleté zkušenosti.
„Za dobu činnosti jsme přijali téměř třináct tisíc živočichů, přes dvě stovky druhů. V letech 2005 až 2010 to bylo 5855 živočichů, v průměru tedy 976 zvířat ročně. Nejčastějšími chovanci jsou: poštolka obecná, ježek západní, rorýs obecný, káně lesní, puštík obecný, kalous ušatý, labuť velká, čáp bílý, kos černý, krahujec obecný. Těchto deset druhů tvoří přibližně dvě třetiny všech příjmů,“ říká Jan Kašinský ze záchranné stanice.
V dlouhodobém průměru se Bartošovickým daří vrátit do přírody více než polovinu z přijatých živočichů. Bohužel mnohdy to už nejde, protože některým zvířatům lidská péče spíše ubližuje.
„Lidé by určitě neměli odebírat z přírody malé zajíčky, srnčata a mláďata dalších savců, pokud nejsou viditelně zraněná nebo nejsou evidentně opuštěná. I když zmateně pobíhají, pískají, naříkají,“ varuje Kašinského kolega Petr Orel.
Lidé by se měli poradit na telefonu
Jejich matky jsou podle něj většinou nedaleko. Shánějí potravu, bojí se lidí, proto odešly a brzy se k mláďatům vrátí. „Dříve, než lidé zvíře odeberou, měli by se s námi poradit po telefonu, pokud je to technicky možné. Odchyt druhů řazených mezi zvěř, včetně mláďat srnce, jelena či zajíce, lze kvalifikovat jako trestný čin pytláctví,“ upozorňuje Orel.
Ten dále apeluje na to, aby lidé nebrali z přírody ptáčata, která jsou již opeřená, ale ještě neumějí létat. Po vylétnutí z hnízd trvá mláďatům ještě několik dní, než zvládnou letové schopnosti. „Takové mládě můžete zvednout ze země a posadit ho na nejbližší vyvýšené místo. Jeho rodiče ho najdou a dále o něj budou pečovat. U ptáků vůbec nevadí, že na mládě sáhnete,“ radí Kašinský.
Ježčí mláďata zase potřebují pomoc lidí jedině v těch případech, když zahyne jejich matka, tedy vodicí samice. Mláďata z pozdních vrhů zasluhují pozornost z etických a humánních důvodů, většinou však až v měsíci listopadu. Hodně záleží na jejich hmotnosti a na tom, jaké je počasí. „Také odběr ježků z přírody raději doporučujeme předem konzultovat telefonicky,“ znovu upozorňuje Kašinský.
Jak poznat zraněné zvíře?
• U ptáků je to možné poznat tak, že nemohou létat, drží končetiny v nepřirozené pozici, mají viditelné povrchové krvácející zranění.
• U savců podobně, drží končetiny v nepřirozené pozici, mají viditelné povrchové krvácející zranění, ztrácejí plachost. Zde pozor na nebezpečí nákazy například vzteklinou.
• Poraněné ptáky nebo jejich mláďata můžete krátkodobě, až na čtyřiadvacet hodin, umístit do kartonové krabice, kterou je možné případně vystlat novinami, s větracími otvory v horní části.
• V případě nálezu zjevně poraněného zvířete kontaktujte záchrannou stanici v Bartošovicích na telefonech 556 758 675, 723 64 87 59, 602 54 00 37.
• Případně na e-mailu zachr.stanice.bartosovice@csopnj.cz
• Provoz stanice v letním období od sedmi do osmnácti hodin, a sice v pracovní dny, soboty, neděle a svátky.
