Na návsi postává hlouček lidí. Odbíjení zvonu přilákalo jejich pozornost. Kdo měl jen cestu kolem, během chvíle se upsal vlastní zvědavosti.
„Támhle, už jdou,“ zvolá starší žena. Z kostela vyjde ženich s nevěstou a za nimi svatební průvod. Po několika minutách představení končí. Poslední svatebčané nasedají do aut zaparkovaných opodál a mizí i dav zvědavců. Z věže kostela svatého Apolináře utichne hlas zvonu a obyvatelé Modlan se pomalu vrací ke každodenním starostem.
„Dnes už nezvoníme v obci pravidelně. Jen při určitých událostech jako jsou svatby, vánoční mše nebo půlnoční vítání nového roku,“ říká Petr Hrubý.
Jeho rodina je už třetí generací zvoníků v Modlanech. Před dvěma roky předal tradici svému synovi. Historie zvonů ale stále patří k jeho největším zálibám. „Dříve byli naši předkové hodně pověrčiví. Věřili například, že odbíjení zvonů dokáže zapudit zlé síly. Z toho pravděpodobně vzešel zvyk zvonit během oddávání. Snad Hilgerův zvon to štěstí novomanželům přinese,“ dodává s úsměvem Hrubý.
Zvon z kostela svatého Apolináře pochází z roku 1548 od Wolfa Hilgera. Rod Hilgerů vyráběl po několik generací zvony až do roku 1657. Mnoho jich dodávali také do severních Čech. Domovem Hilgerů bylo Sasko, konkrétně město Freiberg, ležící na půl cesty mezi Drážďany a Chemnitz. Wolfův syn Martin Hilger vyrobil roku 1596 zvon Zuzana i pro Ústí nad Labem. Svým dolním průměrem 165 cm je největší na Ústecku a váží dvě a půl tuny.
Věž vychýlila válka
V kostele Nanebevzetí Panny Marie ale není sám. Společně s ním jsou v šikmé věži, která se vychýlila po bombardování koncem války, další dva, Jan Hus a Willeborte.
„Ten vyrobil v roce 1519 nizozemský zvonař Petr Wagheven,“ říká ústecký historik Václav Houfek. Zajímavostí je, že Willeborte je jediným Waghevenovým zvonem v Čechách. „Zvláštní také je, jak ho do Ústí dopravili. Pravděpodobně po Labi, ale tak těžký náklad plavit po řece nebylo na tehdejší dobu snadné. Nebo jestli ho Wagheven ulil, když se zastavil v Ústí, to přesně nevíme. Nedochovaly se nám totiž o tom žádné zmínky,“ podotýká historik.
Blíž bylo do Drážďan
A proč v severních Čechách převládají převážně saské zvony, když České království mělo i české rody zvonařů, například v Brně?
„Z Ústí bylo do Drážďan blíž než do Prahy. Proto také místní měšťané využívali hodně umění saských stavitelů a architektů. Ti samozřejmě měli úzké vazby i na svoje zvonaře,“ vysvětluje historik.
Doba temna nastala pro zvony během válek. Zvonovinu využívaly armády pro výrobu bomb, děl nebo pancířů.
„Během první světové války nebyla rekvizice tak totální. Města nebo obce si mohly vybrat jeden zvon z každé zvonice, který pak odevzdaly,“ uvádí Houfek. Nacisté byli nekompromisní. „Při druhé světové válce bylo zabírání zvonů už dramatičtější. Ústecké zvony nacisté z kostela také sejmuli, ale naštěstí je nestihli roztavit,“ konstatuje historik.
Ani v novodobé historii ale nebyly zvony na Ústecku v bezpečí. V roce 1999 zloději ukradli zvon z kostela svatého Floriána v Krásném Březně.
„Dostali se do zvonice, odkud zvon vyhodili. Rozbité kusy pak prodali do sběrných surovin za pět a půl tisíce korun. Přitom hodnotu zvonu, který také pocházel z Hilgerovy dílny, vyčíslili odborníci na sedm set padesát tisíc korun,“ vypráví Alexandr Gabriel z památkového ústavu v Ústí.
I když ústecký kostel Nanebevzetí Panny Marie má ještě původní Hilgerův zvon, jeho hlas i ostatních dvou umlčely lopaty dělníků při stavbě obchodního centra Fórum.
„Od počátku stavby Fóra odbíjely zvony pravidelně. Pak ale dělníci loni v listopadu překopli kabel a poškodili elektroniku odbíjejícího zařízení,“ vysvětluje správce kostela Jan Gottfried.
Opravy by měly být hotové v září, pak zvon znovu zazní.
