Aktuální data ukazují, že světová ekonomika je na prahu ekonomického oživení. Z USA již několik týdnů přicházejí známky pevnějšího obnovení poptávky. V eurozóně zatím roste nálada v průmyslu, který se již s předstihem chystá na růst poptávky, nicméně epidemická situace stále negativně ovlivňuje sektor služeb. I to by se ale mělo změnit od konce dubna.
Letošní oživení bude značně proinflační, protože trh práce se buď příliš nezhoršil (eurozóna), nebo se rychle vrací zpět k silnějším úrovním (USA). A ekonomiky se tak rychle vrátí ke slušnému růstu, který by měl za předpokladu odeznění pandemie trvat minimálně do roku 2023. Navíc růst, a tím i inflace, bude ovlivněn řadou proinflačních faktorů, jako jsou různé fiskální balíčky, odložená spotřeba, možnost konečně si volně užívat služeb, růst cen z důvodu kompenzace loňských ztrát či v ČR zrušení superhrubé mzdy.
Řada centrálních bank ale i nadále zdůrazňuje potřebu uvolněné měnové politiky. Nejtvrdohlavější je Fed, jehož většina představitelů prosazuje stabilní sazby do konce roku 2023. Je možné, že vzhledem k cílování průměrné inflace může Fed ještě nějakou dobu tvrdit, že bude inflaci nad cílem tolerovat, ale je otázka, jak dlouho to vydrží. Pokud nesáhne na sazby včas, hrozí delší období výraznější inflace kolem tří procent či ještě vyšší.
Růst inflace se bude týkat i dalších zemí. V Německu by se mohla dostat nad dvě procenta již ve druhé polovině roku, v Česku začne pravděpodobně od dubna či května také zesilovat, když vliv budou mít kromě zmíněných faktorů i ceny potravin, v jejichž vývoji hraje síla domácí poptávky významnou roli. Proto na zkrocení inflace bude potřeba sáhnout na brzdu včas. Současná komunikace centrálních bank tímto směrem ale zatím příliš nejde.
Autor je ekonom České spořitelny
