Za minulou dekádu vzrostl akciový trh USA o 257 procent, a to včetně dividend. Pokles zaznamenal pouze v roce 2018. O tomto růstu se mluvilo jako o nejvíce nenáviděném býčím (růstovém) trendu v historii. Analytici se shodovali, že trh je drahý, minimálně ne levný, v podstatě celou dekádu.
Ale trh neposlouchal. Měl za sebou téměř neustále masivní podporu centrálních bank, které přišly i s novými nástroji, jak dodávat trhu likviditu. Někdo mluvil nepřesně o tištění peněz. V tom bodě jsme znovu a tyto peníze si musejí někam najít cestu. V objemu bilionů dolarů a eur už nejsou účty, kde by je institucím a investorům přijaly. A tak si hledají, mimo jiné, cestu k akciím.
Pokud se mluví o drahém trhu, je třeba se ptát, z čeho se skládá. Jednačtyřicet procent amerického trhu akcií (respektive jeho indexu) tvoří sektory IT a zdravotnictví. Energetika a nemovitosti tvoří dohromady pět procent. Ať už tyto „malé“ sektory udělají cokoliv, na agregátní valuace to téměř nemá vliv. Naopak stačí, aby o několik procent vzrostly akcie Applu a Googlu, a píše se o „dalším ziskovém dni“.
Oficiálně trh USA vloni vzrostl o 16 procent. Největší firmy mají v indexu největší váhu. Pokud by však každá společnost měla v indexu váhu stejnou, byl by loňský výkon 10 procent. Už tento rozdíl indikuje, že ne každé akcii se podařilo vzrůst na ceně tak jako těm největším, a některým vůbec. Pro investora, který je ochotný příležitosti hledat, to už tedy nezní tak beznadějně. K podobným závěrům dojdeme i analýzou dluhopisového trhu.
Pokud přesto investor volí prodej, měl by vědět, kam prostředky dále umístit. Prodej aktiva a nákup jiného je standardní investiční rozhodnutí. Prodej a přesun hotovosti na účet je však kvůli inflaci zcela jistě ztrátové rozhodnutí. Dvakrát měř (počítej), jednou řež (prodávej). Vše není beznadějně drahé.
Autor je portfolio manažer J&T Banky
