Volání po „tvrdém brexitu“ ustává jak ze strany britské vlády, tak i EU. Oba tábory si uvědomují, že takové řešení by jim zbytečně zkomplikovalo situaci. Je téměř nemožné, aby se komplexní řešení odchodu z EU našlo během následujících 21 měsíců, a kompromisy jsou namístě.
Jako třeba v případě dohody o irských hranicích, která se i přes počáteční prohlášení předsedy Evropské rady Tuska „Ireland first“ odložila na neurčito. To umožňuje oběma stranám nadále věcně vyjednávat. Je ale především v zájmu Velké Británie, aby odchod proběhl hladce, protože jenom tak se zmírní míra okamžitého dopadu na její ekonomiku.
V průběhu příštích let se ale Velká Británie negativnímu vlivu odchodu na svou ekonomiku nevyhne. Británie mimo EU je méně atraktivní nejen pro zahraničí investory, ale také pro zaměstnance z EU, kteří se vracejí na kontinent. Paradoxně však Brexit může pomoci zemím, které v EU zůstávají. Ty mimo jiné těží z přesunu finančního sektoru.
Podle nejnovějšího průzkumu CFA to bude právě Dublin, ale také Frankfurt či Paříž, které finančníky ze City přilákají. Problém odchodu se však týká i výrobního sektoru. Velká část britských exportů jde právě na trh EU, po odchodu se však celkem jistě tato míra sníží a ztráta se bude jen těžko nahrazovat novými obchody se zeměmi mimo EU.
Autorka je ekonomkou KB
