Alena Vitásková: Smlouvy a termíny
Na dohodě odběratele s obchodníkem závisí, zda podepíší smlouvu na dobu určitou, nebo neurčitou. Z toho vyplývají termíny trvání smlouvy, které jsou zásadní například pro změnu dodavatele.
Odběratel sice může dodavatele měnit libovolně často, ale musí smluvní vztah s dosavadním dodavatelem ukončit v souladu s uzavřenou smlouvou a novému dodavateli dát čas, aby splnil podmínky zahájení dodávky, aby na sebe vše navazovalo.
Pokud se uzavírá smlouva na dobu neurčitou, což je lepší varianta, může ji odběratel kdykoli ukončit výpovědí s dohodnutou výpovědní dobou, jež trvá nejdéle tři měsíce. Pokud je smlouva uzavřena na dobu určitou, měly by obě strany tuto dobu respektovat a smlouvu končit vždy až k dohodnutému „výročí“. To se dělá jen písemným oznámením, že smlouva skončí uplynutím sjednané doby určité a nebude dále automaticky prodloužena.
Pokud by odběratel ukončil smlouvu na dobu určitou mimo „výročí“, hrozila by mu sankce za nedodržení smlouvy. Uzavře-li klient smlouvu či dodatky k ní a ztratí orientaci v termínech, stále může ukončit smlouvu obecně: odkazem na sjednanou dobu určitou nebo na vypršení dohodnuté výpovědní lhůty. Nemusí tedy přesně znát datum ukončení smlouvy. Teprve poté se lze dodavatele podle zákona oficiálně zeptat na konkrétní datum ukončení dodávky elektřiny nebo plynu do odběrného místa.
Odběratel by si měl být vědom nebezpečí, které spočívá v ústním či telefonickém sjednávání smluvních vztahů nebo dodatků. Přitom je to přípustný způsob uzavření smlouvy. Dodavatel si hovor se souhlasem klienta s uzavřením smlouvy nahrává, takže námitka, že smlouva nebyla uzavřena, bývá vyvrácena předložením důkazu – dotyčnou nahrávkou.
Autorka je předsedkyní ERÚ