Analýza: Při zachování limitů české domácnosti neumrznou
Uhlí je dost, jen si o ně musíte říct, vyzýval dobrácky české teplárníky Jan Dienstl, spolumajitel Severní energetické, na loňských teplárenských dnech. Myslel tím výhřevné uhlí za územními limity těžby lomu ČSA, které se nachází pod obcemi Horní Jiřetín a Černice. S teplárnami v zádech by se Dienstlovi mnohem snadněji jednalo s vládou o posunutí limitů, které jinak těžbu zastaví v roce 2022.
Jenže teplárny se o uhlí, na jehož těžbě by Severní energetická mohla vydělat, nijak vehementně nehlásí. V nynější diskuzi o prolomení limitů se zástupci tepláren omezují pouze na opatrné konstatování, že o uhlí za limity by výrobci tepla stáli, pokud by ho stát dokázal nasměrovat právě do vysokoúčinné výroby tepla a elektřiny.
Uhlí z ČSA ohřívá školy, nemocnice a další veřejné instituce a v současné chvíli není jak ho nahradit bez několikanásobného zdražení tepla
Severní energetická proto začala hrát na jinou notu. S podporou odborářů vytáhla kartu zaměstnanosti. Cituje třeba studii Ústeckého kraje, podle níž bez posunutí limitů přijde o práci 12 tisíc lidí v regionu s vysokou nezaměstnaností. Zároveň začnou podle těžařů z lomu ČSA mrznout miliony lidí napojených na levné uhelné teplo z tepláren.
Češi nezmrznou
„Uhlí z ČSA je svými parametry vhodné pro teplárenství. Městské teplárny i průmyslové energetiky jsou také jeho hlavními odběrateli. Ohřívá školy, nemocnice a další veřejné instituce a v současné chvíli není jak ho nahradit bez několikanásobného zdražení tepla,“ říká mluvčí Severní energetické Gabriela Sáričková-Benešová. Jenže na lomu ČSA nejsou české domácnosti tak závislé, jak by to mohlo vypadat.
Naprostou většinu domácností, včetně těch pražských, vytápí uhlí ze Severočeských dolů prostřednictvím tepláren ve vlastnictví ČEZ či Energetického a průmyslového holdingu, který si část uhlí dováží z Německa. Několik velkých měst, jako například Plzeň, vytápí uhlí ze Sokolovské uhelné. Velké teplárny už spustily modernizace za přibližně 16 miliard korun, aby splnily nové limity na emise znečišťujících látek. Tyto investice by nemohly uskutečnit, pokud by neměly pro své kotle zajištěné uhlí.
Z ČSA se vytěží ročně zhruba tři miliony tun uhlí a 300 tisíc tun získá firma z hlubinného dolu Centrum. Přibližně třetinu spotřebuje Severní energetická ve své elektrárně Chvaletice, pro kterou potřebuje celkem tři miliony tun uhelné směsi. Další milion tun dodává až do roku 2021 litvínovské chemičce Unipetrol. Pro teplárny a ostatní závodní energetiky tak zbývá něco přes milion tun uhlí. V Česku se přitom na výrobu tepla spotřebovalo v roce 2013 6,4 milionu tun uhlí.
Potřeba uhlí bude klesat
Pokud by se měly prolomit plně těžební limity na lomu ČSA a lomu Bílina patřícímu Severočeským dolům, jak chtějí odboráři a zaměstnavatelé, na trhu by najednou bylo podle odhadů ministerstva průmyslu a obchodu přes osm milionů tun teplárenského uhlí. Nikdo přitom dosud pořádně nevyčíslil, kolik uhlí bude v budoucnu na výrobu tepla potřeba.
Faktem je, že závislost na uhlí bude klesat. Ze Strategie renovace budov, kterou pro ministerstvo připravila aliance Šance pro budovy, lze odhadnout, že zateplováním se sníží v příštích dvaceti letech potřeba uhlí pro centrální zásobování teplem o více než milion tun ročně.
Podíl paliv na dodávkách tepla pro byty|
Další úsporu přinesou modernizace teplárenských provozů a rozvodů. V Česku je pořád 1500 kilometrů parních rozvodů, z nichž podle odhadu Teplárenského sdružení má smysl zhruba dvě třetiny předělat na horkovodní vedení. Ztráty tepla v soustavách se tím mohou snížit z 20 na 10 procent. To odpovídá několika stovkám tisíc tun uhlí. Za dvacet let se tak může snadno spotřeba uhlí pro vytápění dostat na pět milionů tun ročně bez započtení možné náhrady uhlí biomasou či odpady.
Pro tyto potřeby by mohlo stačit prolomení limitů na lomu Bílina, které prosazuje ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Ten těží ročně necelých deset milionů tun. V příštích letech bude muset dodávat tři až čtyři miliony tun ročně nové elektrárně Ledvice. Zbytek bude určen teplárenským zdrojům ve vlastnictví ČEZ a dalším výrobcům tepla. „Při posunutí limitů, které nebude vyžadovat bourání domů, můžeme od roku 2020 těžit ročně 9,6 milionu tun, což potřeby teplárenství bez problémů pokryje. Teplárny si o to uhlí musejí jen říct,“ tvrdí Vladimír Budínský, člen představenstva Severočeských dolů.
Nebezpečí jednoho dodavatele
Problém může nastat v zásadě jediný. Severočeské doly se stanou dominantním dodavatelem uhlí do tepláren a výrobcům tepla bude chybět alternativní dodavatel. „V minulosti byla Teplárna Otrokovice zcela závislá na hnědém uhlí z lomu ČSA. Hledali jsme alternativy podobného hnědého uhlí. Patrně z důvodu nedostatečné kapacity nám Severočeské doly odmítly hnědé uhlí z lomu Bílina dodat. Zrušení limitů pouze na lomu Bílina nám proto v řešení našeho problému nepomůže,“ říká Jana Burešová, mluvčí Teplárny Otrokovice. Ta dnes spaluje 190 tisíc tun uhlí z ČSA spolu se 40 tisíci tunami černého uhlí.
Do podobné situace se může dostat také teplárna ve Strakonicích, která nyní od Severní energetické odebírá 120 tisíc tun uhlí. Její ředitel Aleš Seitz se však už v minulosti netajil tím, že i když limity na ČSA nepadnou, uhlí pro svou teplárnu na trhu dokáže sehnat.
Varianty další těžby hnědého uhlí | |
---|---|
Zachování stávajících těžebních limitů | Dostupné uhlí: 700 milionů tun |
Prolomení limitů na lomu Bílina | Dostupné uhlí: 700 milionů + 120 milionů tun |
Prolomení na lomu Bílina a pokračování lomu ČSA mimo Horní Jiřetín | Dostupné uhlí: 700 milionů + 170 milionů tun |
Úplné prolomení na lomech Bílina a ČSA | Dostupné uhlí: 700 milionů + 370 milionů tun |
Pramen: MPO |
Otázka prolomení limitů na lomu ČSA ve světle všech čísel zní jinak. Má stát nechat navěky pod zemí 280 milionů tun kvalitního hnědého uhlí? Protože jakmile těžba skončí před Horním Jiřetínem a lom se zrekultivuje, nová těžba nepřichází v úvahu.
Udržování otevřeného ložiska pro případ, že uhlí bude jednou potřeba a vyplatí se těžit, jak naznačuje Mládek, je možné, ale soukromý investor hibernaci určitě platit nebude. Stejně tak nejspíš nebude chtít investovat desítky miliard do přípravy další těžby a stěhování Jiřetína, pokud by jediným jejím smyslem bylo zásobovat pár menších tepláren a dalším nabídnout možnost volby dodavatele. Ministerstvo průmyslu by toto dilema mělo rozseknout do června, kdy má předložit podrobnou analýzu všech variant budoucí těžby hnědého uhlí v Česku.
Rozhoduje se také o uhlí pro Unipetrol
Do slovních přestřelek o zachování či zbourání Horního Jiřetína se dostal ne vlastní vinou petrochemický koncern Unipetrol. Při částečné i plné variantě prolomení těžebních limitů v lomu ČSA by se těžaři dostali k litvínovské chemičce Unipetrolu po roce 2040. „Při perspektivě, že jednou by mohla chemička ustoupit těžbě, nebude mít Unipetrol důvod do závodu investovat a zavře ho. O práci přijde přes čtyři tisíce lidí,“ argumentuje Jan Rovenský z hnutí Greenpeace.
Jenže Unipetrol je nyní na uhlí od Severní energetické, které lom ČSA patří, závislý. Až do roku 2021 od ní bude odebírat milion tun uhelné směsi pro svou energetiku. „Unipetrol a jeho pracovní místa zůstanou těžbou nedotčeny. Povolení k těžbě za limity v takzvané druhé etapě končí stovky metrů před Unipetrolem, a to kolem roku 2060. Unipetrol je naopak ohrožen zastavením těžby, protože jeho výroba se bez uhlí z ČSA neobejde,“ kontruje mluvčí Severní energetické Gabriela Sáričková-Benešová.
Litvínovský Unipetrol|
Sám Unipetrol se zatím drží diskuze o limitech stranou. „Rozhodnutí v této oblasti je plně v kompetenci vlády. Připravujeme se na různé varianty, které budou z tohoto rozhodnutí vycházet,“ říká mluvčí Unipetrolu Mikuláš Duda. Mezi lidmi pohybujícími se v chemickém průmyslu nicméně lze slyšet i spekulaci, že firma jen čeká na důvod, aby mohla jednu z českých rafinerií zavřít kvůli nadbytku kapacit na trhu. Hodit se jí tak může jak prolomení, tak neprolomení limitů.
Otázku další existence Unipetrolu komentoval také ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, když představoval varianty pro další těžbu uhlí. „Nyní máme hlavně obavu z toho, že se dostatečně neinvestuje do modernizace rafinerie. Případná těžba může chemičku ohrozit v roce 2050. Doufám, že v té době tam bude stát moderní závod,“ prohlásil Mládek.
Jak se na možnost výpadku zásobování uhlím Unipetrol připravuje, nechce Duda konkretizovat. Uvedl pouze, že v rámci střednědobé strategie zvažuje firma například instalaci plynové turbíny pro výrobu elektřiny a páry pro litvínovskou etylenovou jednotku. Teoreticky nemusí firmu nedostatek uhlí trápit až do roku 2028, i kdyby těžba na ČSA skončila v roce 2022. Severní energetická připravuje pokračování těžby 400 tisíc tun ročně v hlubinném dole Centrum, jehož uhlí by mohlo pro přípravu směsi pro chemičku stačit.