Apokalypsa, která nepřišla. Tři důvody, proč Česko ustálo krizi v Hormuzu
- Hormuz se zablokoval, Evropa čekala energetický šok – a přesto hluboká krize nepřišla.
- Co udrželo ropu, dopravu i českou ekonomiku nad vodou?
- Tři klíčové faktory ukazují, jak se svět během krize dokázal překvapivě rychle přizpůsobit.
Tohle prohlášení vtáhlo Evropany naprosto konkrétně do krize kolem Hormuzského průlivu. Byla polovina dubna a Fatih Birol, šéf Mezinárodní energetické agentury (IEA) prohlásil, že kontinent má šest týdnů na to, než se kvůli nedostaku kerosinu začnou rušit lety. Před začínající letní sezonou to byla studená sprcha. Jenže ani po více než 180 dnech od začátku krize, kdy je Hormuz s malými přestávkami de facto stále zablokovaný, žádná apokalypsa - na zemi ani ve vzduchu, nepřišla. Podílely se na tom tři hlavní faktory.
„Z čistě fundamentálního pohledu čelí svět vůbec největšímu narušení dodávek ropy v moderní historii. Podle IEA je objem výpadku dodávek vyšší než během ropného embarga v roce 1973 i než při jakémkoliv jiném ropném šoku posledních padesáti let,“ připomíná Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital.
Tak proč tedy Česko, potažmo Evropa, nepadly do ropné krize, tak jak se odborníci obávali? Co víc - ceny ropy na světových trzích navzdory novým americkým sankcím vůči Íránu pokračují v poklesu. Severomořská ropa Brent se dokonce v závěru týdne vrátila pod hranici 90 dolarů za barel.
Uvolňování strategických zásob
První odpovědí je masivní uvolňování strategických ropných zásob. Členské státy IEA koordinovaně uvolnily na trh stovky milionů barelů ropy, čímž vytvořily dodatečnou nabídku právě v okamžiku, kdy byla doprava přes Hormuz výrazně omezena. Šlo dokonce o největší koordinované čerpání strategických rezerv v historii.
Výsledkem je dokonce uznání výkonné ředitelky Mezinárodního měnového fondu (MMF) Kristaliny Georgievové. Ekonomika podle ní zvládla energetický šok vyvolaný válkou s Íránem lépe, než se čekalo. Globální růst podle ní odolává „silným protivětrům“, jak řekla před středečním zasedáním G20. Děje se tak podle ní právě díky čerpání zásob ropy a zemního plynu v mnoha zemích, nárůstu dodávek energie z jiných zdrojů než ze zemí Perského zálivu, nižší poptávce po energii, zvýšené kapacitě obnovitelných zdrojů energie a návratu k výrobě elektřiny z uhlí v některých oblastech.
Lodní doprava přes Hormuz se propadla
| Období | Tranzity | Co se změnilo |
|---|---|---|
| 6.–12. 7. 2026 | 108 | Výchozí hodnota pro následující týden |
| 13.–19. 7. 2026 | 25 | −77 % mezitýdně |
| 27. 7.–2. 8. 2026 | 95 | Výrazné zotavení dopravy |
| 3.–9. 8. 2026 | 78 | −18 % mezitýdně |
Rizika pro globální růst jsou tak podle šéfky MMF menší než v dubnu, kdy se nad ekonomikou smrákalo. Nicméně stále přetrvávají, a to kvůli rostoucímu fiskálnímu tlaku a možnosti, že centrální banky budou muset udržovat restriktivní měnovou politiku, aby udržely inflaci pod kontrolou.
Přesto v současné době svět i Česko situaci ustálo na všech frontách. „Celkově zatím platí, že dopady blízkovýchodního konfliktu na českou ekonomiku zůstávají omezené. To platí i z pohledu cenového vývoje,“ dokládá Dominik Rusinko, hlavní ekonom Patria Finance.
Boom těžby v břidlicích
Druhým faktorem, který se na zvládnuté situaci podepsal, byla produkce Spojených států, respektive jejich boom těžby v břidlicích. „Díky břidlicové revoluci se USA staly jedním z největších producentů ropy na světě. Světová ekonomika má dnes k dispozici i další alternativní producenty, například Brazílii a Guyanu,“ vyjmenovává Kryštof Míšek.
Podle agentury Reuters americký export ropy po vypuknutí krize překonal 6,5 milionu barelů denně, což bylo více než 60 procent nad předválečnou úrovní. Rychlou reakci umožnily především takzvané DUC vrty, tedy již vyvrtané, ale dosud nedokončené vrty, které lze uvést do produkce během šesti až devíti týdnů.
Logistické toky
Třetím faktorem, který pomohl vyrovnat globální turbulence, je dosud nevídaná změna globálních logistických toků. „Globální obchod už nehledá nejlevnější, ale nejodolnější cestu. Sledujeme strukturální posun od maximální efektivity k vysoké redundanci zásobování,“ uvádí ve své analýze Lloyd’s List Intelligence. Rejdaři jako Maersk či MSC masivně přesměrovali kapacity do záložních uzlů v Ománském zálivu a Rudém moři, zejména přístavů Sohar a Janbu, a na místo obřích plavidel ULCV nasazují flexibilnější středně velká plavidla.
Tento odklon od jediného kritického uzlu sice zabránil celkovému kolapsu trhu, podle odhadů Oxford Economics však dlouhodobě zvedl přepravní náklady evropských dovozců v průměru o 15 až 20 procent. Akutnímu kolapsu energetických i kontejnerových trhů pak také zabránila rychlá aktivace saúdských a emirátních obchvatných ropovodů (East-West a Habshan).
